Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Antonín Benjamin Svojsík (1876 - 1938)
Odborný článek

Antonín Benjamin Svojsík (1876 - 1938)

8. 1. 2007 Základní vzdělávání
Autor
František Morkes

Anotace

A. B. Svojsík, zakladatel českého skautingu, byl vynikajícím pedagogem a vychovatelem dětí a mládeže nejen ve škole, ale především mimo ni.

Antonín Benjamin Svojsík patří mezi pedagogy, kteří se zapsali do povědomí celých generací především svou mimoškolskou činností. Dnešní terminologií bychom řekli, že se stali mimořádně známými a populárními především na podkladě svých aktivit v oblasti pedagogiky volného času a mimoškolní výchovy dětí a mládeže. Dnes už jen málokdo ví, že původním povoláním byl A. B. Svojsík učitelem tělocviku. Mnoho lidí ale ví, že se zapsal do myslí mnoha generací chlapců a dívek především jako "náčelník zakladatel" - zakladatel českého skautingu.

Antonín Svojsík se narodil 5. 9. 1876 v tehdy ještě samostatné, s Prahou nespojené obci Smíchov. Po vystudování učitelského ústavu učil na obecné škole ve Slivenci. Po absolvování odborného kursu pro učitele tělesné výchovy působil v letech 1901-1914 na žižkovské reálce, poté na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Byl aktivní v sokolské organizaci a v roce 1899 byl i spoluzakladatelem pěveckého kvarteta, s nímž následně absolvoval několik velmi úspěšných zahraničních turné. Protože byl nejmladším členem souboru, dostal přízvisko Benjamin, které navždy spojil se svým jménem. Když v roce 1938 zemřel, dal se jeho pohřeb srovnávat se státními pohřby. V průvodu od kostela sv. Ludmily na pražských Vinohradech až na Vyšehrad doprovázelo rakev na 3000 skautů a mnoho dalších účastníků.

S myšlenkami i výchovnými cíli britského skautingu se Svojsík poprvé seznámil z jara 1911. Natolik ho upoutaly, že již v červenci téhož roku odjíždí do Anglie, aby se osobně a bezprostředně seznámil s činností britských skautských oddílů. Sledoval jejich život v klubovnách, na vycházkách i při několikadenním táboření. Poznával novost a kouzlo skautského vůdcovského a družinového systému, kdy se mladí chlapci v klubovnách scházeli sami - bez toho, že by je neustále vedli a opatrovali dospělí. Oceňoval ušlechtilé a čestné cíle skautingu při jeho výchově charakteru, celoroční soustavnou a různorodou činnost, přikládání velkého významu hrám v mimoškolním zaměstnání dětí a obzvláště jeho pozitivní vztah k přírodě, k životu v přírodě a ve shodě s přírodou. Pozitivní výchova k přírodě a organizování nejrůznějších aktivit dětí a mládeže v přírodě byly pro Svojsíka nejcennější poznatky, s nimiž se z Anglie vrátil. V našich zemích se jednalo dosud o věci zcela neznámé. Po návratu přeložil z angličtiny knihu zakladatele skautingu Baden-Powella (s nímž navázal i písemný styk) Scouting for Boys a připravoval založení prvního českého skautského oddílu.

K založení oddílu složeného z žáků jeho žižkovské reálky přistoupil okamžitě po prázdninách. Skauting chápal jako nový směr výchovy české mládeže a jeho zaměření proto konzultoval nejen s dalšími odborníky (např. pedagogem prof. Čádou a odborníkem na školní tělocvik inspektorem Klenkou), ale i s četnými českými politiky (mj. s dr. K. Kramářem, prof. T. G. Masarykem, V. Klofáčem a F. Soukupem) či dalšími významnými osobnostmi (např. s A. Jiráskem). Původním záměrem A. B. Svojsíka bylo, aby skauting - který pro něho byl především výchovou charakteru - zavedla jako novou formu výchovy mládeže sokolská organizace. Zastával totiž názor, že dosavadní sokolská výchova dorostu, zaměřená převážně jen na tělesná cvičení, je pojata příliš úzce a jednostranně. Když však kontaktoval vedoucí funkcionáře Sokola, zaujala sokolská organizace pouze vyčkávací stanovisko, při kterém chtěla případné Svojsíkovy úspěchy či neúspěchy v nové výchově sledovat.

V roce 1912 vydal A. B. Svojsík práci s titulem Základy junáctví, výrazně již propagující výchovný systém skautingu. Označení českých skautů slovem "junák" navrhl a propagoval tehdejší zemský školní inspektor František Bílý. Český název Junák přijal Svojsík proto, že chtěl český skauting přiblížit českému prostředí a českým poměrům. Slovo "junák" pak mělo připomínat i hrdiny z jihoslovanské historie. V březnu 1912 se v Praze konal první vůdcovský kurs, o prázdninách pak již Svojsík tábořil s prvním skautským oddílem v lesích nedaleko Lipnice. Prvních 13 českých skautů se svým náčelníkem Svojsíkem tehdy táhlo po celé 4 dny 3 centy těžkou káru s táborovým vybavením více než 100 km do místa historicky prvního tábora. Úspěch tábora a jeho propagace v tisku i s fotografiemi ve vydané brožuře výrazně přispěly k dalšímu rozvoji českého junáckého hnutí.

O rok později byl organizován - vedle prázdninových táborů již řady i mimopražských oddílů - první veřejný skautský tábor v Praze na Císařském ostrově. Poprvé se na něm objevila i novinka a český přínos k pobytu v přírodě: stany s dřevěnou podsadou. Tábor měl především seznamovací a propagační poslání a pro odstranění nedůvěry k novému směru výchovy, propagujícímu delší, alespoň několikadenní táboření v přírodě při spartanských podmínkách, znamenal mnoho.

Protože Sokol junáctví jako výchovný směr mládeže nepřijal, byl Svojsíkem vytvořen Skautský odbor ve Svazu spolků a přátel pro tělesnou výchovu. Pro téměř lavinovité šíření junáctví byl ale již záhy - 15. června 1914 - založen samostatný skautský spolek s názvem Junák - český skaut. V lednu 1915 byl pak založen i český dívčí skauting.

První světová válka rozvoj junáckého hnutí omezila, ale nedokázala jej přerušit ani ukončit. Junácké oddíly vyvíjely nadále svoji činnost a vstupovali do nich noví mladí členové. Z roku 1916 se dochoval (a byl i knižně vydán) skautský táborový deník budoucího básníka Jiřího Wolkera.

Přestože skauti již dříve konali nejrůznější veřejné služby (např. pořadatelskou službu při představeních Národního divadla v pražské Šárce), výrazně se angažovali především v prvních dnech samostatného československého státu v roce 1918. Na Svojsíkovu výzvu se skauti postavili do služeb vzniklého Národního výboru a stali se prvními poslíčky a doručovateli jeho korespondence. Dokonce i první poštovní známky, kterými se frankovaly zásilky na území nového státu, nesly označení Pošta českých skautů.

V samostatném československém státu se skautské hnutí rozšířilo. Vznikly další organizace hlásící se k myšlenkám skautingu, mnohé z nich byly přímo spojeny s jednotlivými politickými stranami. Vedoucí úloha A. B. Svojsíka a jím založené organizace Junák - český skaut však nebyla otřesena. V červnu 1919 byla tato organizace transformována do Svazu junáků-skautů Republiky Československé, v jehož čele setrval nadále ve funkci náčelníka A. B. Svojsík. V čele skautské organizace byl až do roku 1938, kdy zemřel. Nedočkal se tak úředního zákazu skautské organizace, k němuž došlo v letech druhé světové války.

Skautské organizace byly po skončení války obnoveny, počátkem padesátých let však byla organizace totalitním režimem rozpuštěna. Znovu byla obnovena v období tzv. pražského jara v roce 1968, aby byla v následné normalizaci opět rozpuštěna. Při každém rozpuštění docházelo automaticky z politických důvodů i k perzekvování řady nejen funkcionářů, ale i prostých členů junácké organizace.

V současné době existující junácká organizace, bezprostředně navazující na úsilí i myšlenky svého náčelníka zakladatele, obnovila svoji činnost po listopadu 1989. Ve svém ústředí (Praha 1, Senovážné náměstí 24) může poskytnout zájemcům řadu metodických a informačních materiálů k organizování skautské výchovy. V roce 1996 byla na budovu bývalé žižkovské reálky (dnes v ní sídlí gymnázium) umístěna pamětní deska A. B. Svojsíkovi. Jeho portrét s nezbytným skautským kloboukem a skautskou lilií vyšel i na československé poštovní známce v roce 1991.

Prakticky všechny dosud v historii existující dětské a mládežnické organizace přebíraly (a stále přebírají) řadu prvků a metod, které vznikly a poprvé byly uplatňovány ve skautské organizaci a skautské výchově. Přínos skautingu pro výchovu mladých generací v průběhu 20. století je proto nepopiratelný a významně zasahuje i volnočasové aktivity dnešních dětí a mládeže.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
František Morkes

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.