Ověření standardů kvality komunitní školy – dílčí výsledky mezinárodního projektu

1.1  Obecně o projektu

Standardy jsou autoevaluační nástroj, který může pomoci školám k dalšímu rozvoji. Tyto standardy mají především sloužit k posouzení vlastní práce, ke zjištění fáze rozvoje, ve kterém se škola právě nachází, a mohou pomoci ji posunout dále. Jsou výsledkem několikaleté práce týmu expertů z nestátních organizací evropských zemí, konkrétně Velké Británie, Moldávie, Ukrajiny, ČR a Ruska. Iniciativa zaměřená na vytvoření a ověření standardů byla položena ukrajinskou nadací Step by Step v Kyjevě, která už v roce 2005 uspořádala konferenci věnovanou tématu komunitních škol. To byl začátek společné práce na takzvaných standardech.

Mezinárodní skupina složená ze zástupců NNO z Step by Step Foundation (Ukrajina), Nová škola, o. p. s. (ČR), ContinYou (Velká Británie), Step by Step Moldávie, Krasnojarské Centrum pro Komunitní Partnerství (Rusko) a GlobeEd Services (Kanada) se od roku 2004 pravidelně scházela a  v roce 2007 odsouhlasila 9 bodů standardů komunitní školy použitelných každou školou kdekoliv ve světě. V následujícím roce byl zahájen projekt „Ověření standardů kvality komunitní školy – projekt mezinárodního akčního výzkumu“, který má za cíl ověřit funkčnost standardů pro mapování a posilování komunitní rozměru školy na celkem 80 školských zařízeních v 8 zemích. V rámci ČR je národním partnerem a koordinátorem Sdružení konzultantů rozvoje organizací z Brna.

1.2 Popis jednotlivých standardů

Indikátory neboli ukazatele kvality komunitní školy jsou praktickým nástrojem pro měření postupu práce na posilování role školy coby centra komunity. Je to určitá množina informací, která nám ukazuje, jestli se ke stanoveným cílům přibližujeme nebo se od nich vzdalujeme. Slouží k tomu, abychom viděli, zda aktivity, které vyvíjíme, mají nějaký dopad na vybrané oblasti.

Ukazatele se volí nejen pro celkový proces, ale i pro dílčí projekty. Vždy musí mít 3 hlediska – kvantitu, kvalitu a čas. Ke každé úrovni cílů volíme příslušné ukazatele – strategické (vedení školy podle nich může sledovat dosahování strategických cílů – např. spokojenost občanů), manažerské (jak budeme kontrolovat, že systém dobře funguje?), implementační (podařilo se v příslušném čase, s příslušnými zdroji a v dostatečné kvalitě realizovat např. zapojení rodičů do života školy?). Indikátory na jednotlivých úrovních musí být provázány.

Ve vztahu k veřejnosti slouží indikátory k tomu, abychom lidi jednoduchým způsobem informovali o změnách, které probíhají na základě procesu budování komunitní školy. V tomto směru může dobře prezentovaný indikátor, který upoutá pozornost, vést k zapojení dalších lidí. Záleží zde hodně na tvořivém přístupu těch, kdo indikátory prezentují. Měly by se zde uplatnit prvky efektivní komunikace: lidé vnímají spíše obrázky, vyhýbají se dlouhým textů, složitým formulacím, přemíře čísel apod.

Každý standard se vztahuje k určité oblasti činností, které lze vysledovat na běžné komunitní škole, nebo chceme-li škole posilující svůj komunitní rozměr. Každý standard je ovšem doprovázen souborem indikátorů, které dále rozvádějí činnosti vhodné pro danou oblast v rámci komunitní školy. Každý indikátor je doplněn souborem deskriptorů neboli srovnávacích výroků, které umožňují lépe pochopit, co se rozumí „kvalitou“ v dané oblasti.

Souhrn standardů kvality komunitní školy

Vedení (leadership)

Kvalitní vedení posiluje a rozvíjí schopnosti všech zaměstnanců a umožňuje jim profesní růst. Dobré vedení znamená, že mezi zaměstnanci školy – partnery – panuje shoda ohledně vize školy a všem je jasné, kam škola směřuje. Dobré vedení je zárukou jasných kompetencí všech pracovníků školy.

Partnerství

Dobrá komunitní škola vytváří pevná partnerství s ostatními organizacemi a členy komunity. Partnerství napomohou návaznosti všech služeb a členové komunity se mohou navzájem podporovat.

Sociální inkluze

Dobrá komunitní škola dokáže vytvořit příležitost pro všechny zájemce o vzdělávání a osobnostní rozvoj – bez ohledu na jejich pohlaví, náboženskou příslušnost, etnický původ, místo ve společenském žebříčku, výši rodinných příjmů, fyzické schopnosti či sexuální orientaci. Komunitní školy potírají stereotypní vnímání druhých lidí a nabízejí možnosti pro všechny. Tím škola přispívá k soudržnosti společenství, může dokonce napomoci znesvářeným skupinám vzájemně se poznat. Nepředpojatost je nezbytná pro vytvoření příznivé atmosféry ve výuce, kde se děti odnaučují stereotypům či negativnímu pohledu na druhé.

Služby

Komunitní škola by měla být pro místní komunitu hlavní zdrojem nabízejícím co nejširší škálu služeb. Složení služeb by mělo odpovídat aktuálním potřebám členů komunity. Zpravidla mezi ně patří podpora rodin, možnosti dalšího vzdělávání pro děti i dospělé, zapojení organizací, zdravotnické a sociální služby. Škola jako taková nemusí veškeré služby zajišťovat sama, ale může prostor pro služby poskytované jinými organizacemi.

Dobrovolnictví

Komunitní škola žáky podněcuje k participaci na životě komunity – využívají poznatky z výuky v reálném životě. Díky tomu si uvědomují své občanské postoje a posilují je, rozvíjejí své znalosti a dovednosti, sebevědomí a sebedůvěru. Žáci, pro které je učivo příliš náročné, dostanou možnost zazářit v roli dobrovolníků. Pro rozvoj dětí je zásadní fungování ve vztazích s jinými dospělými než s rodiči a učiteli, protože na půdě komunitní školy se vztahy stávají méně formálními. Kvalitní komunitní škola podněcuje k dobrovolnické práci – děti, rodiče i ostatní členy komunity.

Celoživotní učení

Vzdělávání v průběhu celého života je nezbytné k tomu, aby se člověk dokázal vyrovnávat s překotně se měnícím okolním světem. Je zapotřebí, aby děti mohly vidět, že učení je celoživotní záležitost a že škola je pouze jedním z míst, kde učení probíhá. Je důležité, aby rodiče byli dětem příkladem a ukázali jim, že vzdělávat se člověk může profesně i pro radost. Školy, které podporují vzdělávání dospělých, přispívají v širší komunitě k atmosféře, v níž budou děti lépe prospívat.

Zapojení rodičů

Žáci se nejlépe učí tehdy, mají-li podporu ze strany rodičů. Proto je třeba, aby rodiče znali potřeby svých dětí a dokázali jim doma vytvořit co nejlepší podmínky pro učení. Zapojením rodičů škola přispívá k tomu, aby rodiče lépe porozuměli tomu, o co škola usiluje, a podpořili její přístup. Rodiče mohou přispět i různými praktickými návrhy. Zapojení znamená, že mezi rodiči a učiteli probíhá aktivní dialog.

Kultura školy

Komunitní škola je otevřená a vstřícná ke změnám. Na všechny aspekty školního života se vztahují demokratické zásady. Zaměstnanci školy naslouchají dětem, rodičům, partnerům a komunitě a vhodným způsobem upravují své postupy. Kultura školy podněcuje tvořivost, iniciativu a participaci a tato atmosféra proniká i do vedení výukových aktivit. Tak mají rodiče i komunita důvěru ve školu a žáci rozvíjejí své schopnosti a dovednosti díky jejich praktickému uplatňování.

Rozvoj komunity

Komunitní školy se zapojují do rozvoje komunity. V některých zemích je škola hlavním katalyzátorem místních změn a rozvoje. Jinde tato odpovědnost připadá jiným organizacím. Tento standard a ukazatele jsou určeny těm školám, které jsou hlavními aktéry v rozvoji komunity. V takovém případě škola pomáhá skupinám v komunitě, aby dokázaly aktivně jednat, angažovat se v komunitě a poskytovat služby místním lidem. Škola může pomoci třeba tak, že zájemce seznámí s tím, jak se pořádá porada či schůze, jak se provádí průzkum, pomůže s vyhodnocením výsledků apod.

1.3 Projektová infrastruktura a etapy realizace

V první fázi, probíhající v roce 2007, probíhaly tréninky pro školitele a koordinátory implementace standardů kvality komunitní školy ze 17 zemí, včetně Japonska, Holandska a z několika zemí východní Evropy, jejichž náplní bylo seznámení se standardy a s jejich dalším použitím.

Ve druhé fázi, v níž bylo do projektu zapojeno 8 zemí (Velké Británie, Moldávie, Ukrajina, ČR, Rusko, ČR, Bosna a Kazachstán), bylo vybráno 10 škol z každé země (celkem 80 škol), které reprezentují různé typy vzdělávacích institucí (základní, střední, vesnické, městské). Školy nejprve provedly v prosinci 2009 a v lednu 2010 sebehodnocení současného stavu dle daných standardů a zaslaly zjištěné výsledky centrálnímu týmu, který je porovnává a sumarizuje. Stejný proces implementace standardů proběhne na zúčastněných školách opět na podzim 2010.

Aby bylo možné standardy efektivně implementovat a pomoci školám v jejich používání, je třeba vytvořit na úrovni každé země tzv. národní síť facilitátorů pro práci se Standardy kvality komunitní školy.  Právě k tomu byl určen trénink, na němž se účastníci seznámili jak se základními principy a funkcí Standardů, tak se pokusili zmapovat potenciál Standardů a případně nalézt možná problematická místa spojená s jejich použitím ve vzdělávacím systému ČR. Následně vyškolení facilitátoři poskytovali podporu zúčastněným školám, a to jak v rovině organizačního zajištění procesu implementace Standardů, tak i v rámci vedení a moderování evaluačních setkání a zpracování akčních plánů.

Závěrečnou fází projektu je analýza, která nám ukáže společné prvky KŠ a také by měla odpovědět na tyto otázky:

1. Existují společné znaky mezi jednotlivými školami napříč zúčastněnými zeměmi
2. Jedná se o použitelný nástroj pomoci školám v budování jejich komunitního rozměru?
3. Připíšeme další standardy?

1.4 Popis výběru zapojených škol

V České republice se do projektu zapojilo 10 škol v celkem 5 regionech – Ústecký kraj, Jihomoravský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj a Praha. Právě v těchto regionech se nacházejí školy, které mají prokazatelnou zkušenost s aplikací konceptu komunitní školy jako vzdělávacího, kulturního a společenského centra, které:

• je obrazem volného toku informací, znalostí a dovedností mezi různými skupinami občanů
• vede k rušení bariér mezi školou, rodiči, žáky, učiteli, politiky, aktivisty, podnikateli apod.
• v důsledku vede i ke zkvalitňování způsobů vzdělávání

Z hlediska typu školy měl výběr pokrýt co nejpestřejší škálu typově různých škol. A tak ve vzorku nalezneme venkovskou malotřídku i spádovou školu pro několik menších obcí, městské školy i školy ve velkoměstě, školu nacházející se v sociokulturně znevýhodněném prostředí a také školu alternativní. Většina škol poskytuje základní vzdělávání, ve vzorku je zastoupena jedna střední škola.

Zapojené školy

ZŠ a MŠ Lyčkovo náměstí, Praha
ZŠ a MŠ Hanspaulka, Praha
ZŠ a MŠ TGM, Blansko
ZŠ a MŠ Jihomoravské náměstí, Brno
ZŠ Višňové
Střední škola sociální Perspektiva, Dubí
ZŠ a MŠ Bohdíkov
ZŠ Speciální Králíky
ZŠ a MŠ Oleksovice
Waldorfská MŠ a ZŠ Brno

K osvojení a bezproblémové implementaci Standardů slouží školám facilitátoři, kteří absolvovali 3denní trénink práce se Standardy kvality komunitní školy. Většina z těchto facilitátorů je zároveň koordinátorem procesu implementace na zapojených školách, což usnadňuje přijetí Standardů v rámci školního společenství.

V rámci tréninku byla budoucím koordinátorům a facilitátorům dána následující doporučení:

• Facilitátor by se měl seznámit se scénářem a upravit si jej dle svých potřeb, nebo využít již hotový materiál. Může např. pozměnit načasování. Jestliže setkání začíná o půl desáté, napište to do scénáře pro každé setkání. Budete tak moci lépe sledovat časový průběh.
• V plánovaném program by měl být prostor pro skupinovou práci.
• Po kurzu tvořeném dvěma setkáními je vhodné změnit sestavy skupin, aby byla zachovaná jejich reprezentativnost.

1.5 Analýza 1. fáze implementace

Všechny zúčastněné školy se provedly autoevaluaci na základě souboru kritérií kvality komunitní školy. Základním principem bylo, že škola se musela poměřit s každým ze souboru standardů. Pokud škola považovala některý z nich za nevalidní pro svoji situaci, bylo třeba to zdůvodnit, proč se domnívá, že daný standard na ni nelze aplikovat. Díky tomu mohla být provedena analýza této 1. fáze, která si položila následující otázky:

• Jak snadné anebo obtížné bylo přesvědčit školy k používání standardů?
• Jsou standardy a s nimi spojené dokumenty považovány za uživatelsky přívětivé?
• Nakolik je pro školy srozumitelný proces sebehodnocení?
• Co mohou zúčastněné školy poradit ostatním?

1.6 Jak snadné anebo obtížné bylo přesvědčit školy k používání standardů?

Všechny zapojené školy se shodují, že používání Standardů bylo pro ně velmi inspirativní. Za všechny můžeme shrnout postřeh jedné školy: „Byla to skvělá zkušenost – hovořit o škole a různých aspektech její činnosti nám přineslo nové impulsy, jak zvažovat možnosti rozvoje školy a její vzdělávacího programu. Důležité bylo také to, že o možnostech rozvoje školy diskutovali v rámci jasně dané struktury i lidé, kteří patří do konceptu školy, ale stojí většinou stranou strategického rozhodování – ať už se jedná o rodiče či o širší veřejnost. Hodnotné a přínosné bylo také zhodnocení proběhlých akcí.“ Pozitivní přijetí standardů jako užitečného nástroje bylo pravděpodobně snazší díky tomu, že do projektu byly zapojeny školy, které běžně pracují se sebehodnocením a cíleně naplňují svůj komunitní program.

1.7 Jsou standardy a s nimi spojené dokumenty považovány za uživatelsky přívětivé?

Standardy jako autoevaluační nástroj jsou oceňovány zejména díky své struktuře – především je příznivě přijímáno to, že detailně popisují kritéria, jejichž aplikací může vzniknout poměrně plastický obraz života školy v jedné specifické oblasti sebehodnocení, tedy role školy jako komunitního centra. Na druhé straně školy upozorňují na to, že některé indikátory je těžké vysvětlit v kontextu českého školství, neboť prozatím tyto činnosti zde nemají dostatečnou tradici (např. řada indikátorů ve standardu Dobrovolnictví).

1.8 Nakolik je pro školy srozumitelný proces sebehodnocení?

Na základě prvních dílčích analýz na národních úrovních je zřejmé, že toto je velmi odlišné v různých zemích. V těch zemích, kde školy podléhají poměrně přísnému monitoringu a možnosti nesympatické vnější inspekce, tak tam je přínos sebehodnocení méně patrný a také méně srozumitelný. Proto bylo krajně důležité, že školy byly mnohokrát ujišťovány, že srovnávané a publikované údaje o nich mohou zůstat v anonymitě, pokud si to budou přát. Proto mohly uvádět veškeré informace o sobě bez strachu z nějaké odplaty od dovozujících orgánů.

Vzdělávací systém v České republice prochází dlouhodobou reformou obsahu vzdělávání, která mimo jiné také rámcově posiluje autonomii škol. A právě to je moment, který je úzce spojen se schopností autoevaluace. Každá škola vytváří vlastní vzdělávací program (který samozřejmě musí vyhovovat kritériím a zásadám Rámcového vzdělávacího programu), a proto klesá důležitost inspekce jako nástroje pro hodnocení možností rozvoje školy. Zkušenost ze zapojených škol ukazuje, že reforma ČŠI zaostává za potřebami škol, neboť inspektoři při své činnosti nedokáží adekvátně zhodnotit jejich ŠVP a výstupy inspekce jsou tak spíše formální. Právě v tom vidí ředitelé zapojených škol jednu z příčin, proč stále více škol chápe, že žádný vnější pohled na činnost školy nemůže napomoci jejímu rozvoji tak, jako to dokáže ona sama v rámci pravidelného sebehodnocení.

1.9 Co mohou zúčastněné školy poradit ostatním?

V červnu 2010 provedla každá škola reflexi dosavadního procesu implementace Standardů, především to, nakolik se podařilo aplikovat vytvořené akční plány. Součástí reflexe byla také doporučení, která by mohly dát ostatním školám, které by mohly mít zájem začít používat Standardy v rámci autoevaluačních činností. Zde uvádíme nejčastější doporučení a rady:

• Přeformulujte indikátory do jazyka srozumitelného rodičům, coby evaluátorům.
• Berte standardy jako nástroj iniciující proces mapování vaší školy – jak jejího vnitřního prostředí, tak i okolí, ve kterém se nachází. Kritéria vám pomohou zjistit, kde se nacházíte, jaká je vaše současná situace. Kritéria mohou být také použita pro nastartování komunitních aktivit.
• Nemějte neodůvodněné obavy o výsledky školy. Ukazuje se, že rodiče velmi dobře vnímají komunitní rozměr školy. Velmi podnětné jsou také jejich postřehy k činnosti školy během diskuze. Nejdůležitější je s tímto procesem vůbec začít.
• V procesu hodnocení se je velmi důležitý výběr členů hodnotící skupiny jak z hlediska „rolí“, které zastávají, tak z hlediska osob.
• Při výběru priorit je výhodné zaměřit se pouze na jednu oblast, popřípadě oblasti spolu úzce související.
• Jasně definujte cíle a výstupy:
  
  • pečlivě vybírejte klíčové činnosti, pracujte v širším týmu spolupracovníků;
  • sdělujte specifické požadavky na dobrovolníky, aby si každý mohl vybrat oblast, ve které chce pomoci;
  • využívejte místního potenciálu;
  • nenechte se odradit selháním, hledejte jejich možné příčiny.

1.10 Co najdeme v akčních plánech?

Většina akčních plánů zahrnula činnosti, které by měly vést k naplňování standardů v těchto oblastech:

1. Dobrovolnictví
2. Zapojení rodičů
3. Celoživotního učení

ad 1) Dobrovolnictví
Pro zlepšení v oblasti dobrovolnictví jedna škola využila cykloturistický závod kolem vesnice. Cílem bylo zapojit do organizace akce dobrovolníky z řad zaměstnanců, rodičů a žáků a využít partnerství s místními institucemi.

ad 2) Zapojení rodičů
Dlouhodobým cílem je zlepšit spolupráci školy s rodiči. Akční plány se zaměřily na oblast spolupráce, která se týkala komunikace mezi rodiči a školou s důrazem na její užitečnost a obousměrnost. Školy chtějí dosáhnout změny v systému poskytování informací pro rodiče a identifikování jejich názorů.

ad 3) Celoživotní učení
Význam celoživotního učení je na školách vnímán velmi citlivě a pozorně, protože vzdělávací kurzy pro dospělé se stávají přirozenou součástí školních aktivit. Jedna škola na malém městě uvádí: „V akčním plánu jsme se soustředili na podporu vzdělávání učitelů a sdílení osvědčených postupů. V době žáka prázdnin jsme uspořádali akci učíme navzájem. Cílem bylo ukázat kolegům ověřené a efektivní metody výuky. Přednášející byli samotní učitelé.“

Závěr

Překážkou v rozvoji programů a řízení programů komunitního rozvoje ve školách je chybějící ověřená ucelená a provázaná sada evaluačních nástrojů, ale také indikátorů a standardů kvality komunitní školy a s nimi propojená síť konzultantů, jako důležitých prvků monitoringu, definování potřeb, tvorby metodických doporučení, návrhů systémových řešení a jejich implementaci v oblasti rozvoje lidských zdrojů a dalšího vzdělávání řídících pracovníků komunitě orientovaných škol.

Neexistence nástrojů a indikátorů na měření kvality komunitní dimenze školy způsobují, že dnes neexistuje jasný popis modelu fungování komunitní školy a školy také dnes nemají dostatek možností a příležitostí ke zmapování potenciálu k rozvoji komunitně orientovaných aktivit, ani nejsou v dostatečné míře schopny tyto činnosti strategicky naplánovat. V důsledku toho nedochází v dostatečné míře k rozvoji a řízení lidských zdrojů v těchto organizacích, takže mnohdy nejsou schopny implementovat do své činnosti poznatky o užívání moderních metod  posilujícími budování komunitní dimenze školy. Tyto závěry jsou potvrzeny také Analýzou připravenosti prostředí v ČR a možností rozvoje komunitních škol, kterou nechalo vypracovat MŠMT v prosinci 2008.

Standardy kvality komunitní školy představují ověřený a účinný nástroj, který slouží jak školám ve venkovských oblastech, tak ve městech k tomu, aby dokázaly účinně mapovat a využívat svoji komunitní dimenzi. Pomáhají pochopit, co tvoří jádro komunitních aktivit školy a také vytvářejí pouto mezi ŠVP a konceptem celoživotního vzdělávání, čím podporují přeměnu školy na centrum vzdělanosti, kultury a setkávání v obci. Proto by bylo dobré, kdyby se objevily další školy, které by měly zájem o aplikaci standardů v rámci následné fáze projektu.