Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Speciální vzdělávání > Poruchy autistického spektra: Konec předškolního obd...

Ikona teoreticky

Poruchy autistického spektra: Konec předškolního období, školní zralost

Ikona odbornost
Autor: Kateřina Thorová
Anotace: Pohled na poruchy autistického spektra od autorky Kateřiny Thorové přináší komplexní pohled na tuto problematiku. Článek se věnuje předškolnímu období a přípravě na vstup do základní školy.
Téma příspěvku:Inkluzivní vzdělávání / menšiny
Klíčová slova: portálkniha, autismus, spektrum, poruchy autistického spektra, PAS, Aspergerův syndrom

Text článku:

Školní zralost je název pro soubor duševních schopností a dovedností, které umožňují dítěti zvládnout nároky povinné školní docházky a zároveň mít z vyučování a školních aktivit prospěch. Nároky kladené na dítě musí být rozumné, dítě nesmí být přetěžováno. Školní zralost dítěte není pouze definována coby psychická připravenost naučit se klasickým školním dovednostem, jako je čtení, psaní a počítání, ale dítě musí být pro vstup do školy vybaveno také sociálními kompetencemi, které využije v kontaktu s učiteli a vrstevníky. Emoční zralost dítěti umožňuje akceptovat a zvládat školní pravidla a zátěž vyplývající ze školních povinností. Intelekt se školní zralostí sice souvisí, ale rozhodně není její jedinou determinantou. I u chytrých dětí se může vyskytnout řada důvodů, proč nejsou na vstup do školy zralé.

Zvládání školní docházky je velmi důležitým vývojovým úkolem. Postoj ke vzdělávání si dítě formuje již na počátku školní docházky. Chceme-li, aby si dítě vytvořilo ke škole kladný vztah, musí být úspěšné. Na školu zralé a připravené děti jsou ve škole méně frustrovány, a mají tak větší šanci, aby si ke škole a vzdělávání vytvořily kladný vztah.

V šedesátých letech v České republice psycholog Jaroslav Jirásek začal poukazovat na fakt, že ne všechny děti jsou na požadavky vyplývající ze školního vyučování psychicky připravené, což může ovlivnit úspěšnost jejich fungování ve škole (Jirásek, Tichá, 1968). Bio-psycho-sociální konstrukt školní zralosti vstoupil do širokého povědomí odborné i laické veřejnosti ke konci sedmdesátých a začátkem osmdesátých let. Do té doby odklad školní docházky v České republice dostávalo okolo 3 % dětí, nyní se pohybuje počet odkladů okolo 18 %. Necelé 1 % dětí nastupuje do školy v 5 letech (Hulík, Tesárková, 2010). Pro srovnání, 9 % britských rodičů volí odklad pro nástup do školy, jejíž návštěva je ve Velké Británii povinná od 5 let (West et al., 2000). Odklady školní docházky se realizují spíše u chlapců a logicky také u dětí narozených v jarních a zejména letních měsících. Pokud je dítě v první třídě shledáno jako školsky nezralé, mají rodiče možnost požádat během prvního pololetí o dodatečný odklad.

Český výzkum srovnával školní úspěšnost u dvou skupin dětí s doporučeným odkladem školní docházky. Jedna skupina rodičů doporučení přijala, druhá nikoli a děti nastoupily do první třídy. Děti s odkladem byly ve škole po půl roce školní docházky úspěšnější než děti, jejichž rodiče odklad neakceptovali (Matějček, Pokorná, 1998). Výsledky zahraničních výzkumů týkající se zkoumání dopadu odkladů dochází k velmi ambivalentním závěrům. Děti, u kterých se zrealizoval odklad školní docházky pouze kvůli vývojovému zvýhodnění, vykazovaly lepší výsledky v matematice, čtení a obecných vědomostech a chovaly se stejně dobře nebo lépe než jejich mladší spolužáci (West et al., 2000). Odklad zvýšil jejich sebevědomí v sociálních interakcích a navýšil popularitu mezi spolužáky (Pitzer et al., 1995). Oponenti argumentují výzkumem, který došel k závěru, že adolescenti s odkladem kvůli zvýhodnění vykazovali více problémového chování než jejich spolužáci (Byrd et al., 1997). Přehledová studie došla k závěru, že rozdíly mezi věkově zvýhodněnými a nezvýhodněnými dětmi se smazávají okolo třetí třídy (Stipek, 2002).

V první fázi zralost dítěte posuzují zejména rodiče a učitelky v mateřské škole, v případě zdravotních obtíží dětský lékař. Orientačně je dítě pedagogicky vyšetřeno také během zápisu do základní školy. Pokud se dítě nejeví pro školu zralé, žádají rodiče o odborné vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně nebo u klinického psychologa.

Způsobilost pro školní práci někteří autoři dělí na školní zralost a školní připravenost1 (např. Vágnerová, 2005). Školní zralostí se myslí předpoklady, které souvisí spíše s biologickým zráním celého organismu a zejména centrálního nervového systému (motorika, pozornostní funkce, emoční kontrola). Za školní připravenost jsou označovány dovednosti získané výchovou (sebeobslužné dovednosti, pracovní návyky, dodržování norem chování, vědomosti), které souvisí s vlivy prostředí (rodiny, školky), jež na dítě působí. Vzhledem k dynamické interakční povaze vlivů vrozených dispozic a prostředí se jeví jako vhodnější používat zažitý jednotný pojem školní zralosti, který zahrnuje zralost i připravenost, tedy domény ovlivněné zráním i učením.

Rizikovými faktory pro úspěšný start ve školním vzdělávání jsou zdravotní obtíže dítěte, chlapecké pohlaví a nízký socioekonomický status rodiny (Janus, Duku, 2007).

Posuzované oblasti školní zralosti:

  1. věk a rozdíly mezi pohlavími: Chlapci mívají vývoj nerovnoměrnější a dozrávají pomaleji, proto je také u nich častěji realizován odklad školní docházky. Zatímco 7letých dívek vstupujících do první třídy je jen zhruba 15 %, 7letých chlapců je více než čtvrtina (Hulík et al., 2010). Ustálenou praxí je, že větší důraz na posouzení školní zralosti se klade u dívek rozených v červenci a srpnu a u chlapců narozených od března do srpna;

  2. fyzická zralost: Dítě vstupující do školy by mělo být přiměřeně fyzicky silné, aby obstálo v kolektivu vrstevníků a mohlo se úspěšně účastnit různých pohybových her, které mívají soutěživý charakter a jejichž zvládání přispívá k vyššímu sociálnímu postavení dítěte v kolektivu. Důvodem pro odklad mohou být poruchy růstu, astenický habitus, nedostatek fyzických sil, zvýšená unavitelnost, chronické onemocnění, vysoká nemocnost v posledním roce, oslabená imunita, úraz;

  3. motorika a grafomotorika: Hrubá i jemná motorika zralého dítěte by měla být přiměřeně koordinovaná, aby dítě bylo schopné vykonávat komplexní pohybové činnosti (plavání, jízdu na kole, různé sporty) i aktivity vyžadující jemné pohyby a souhru práce obou rukou. Přiměřeně rozvinutá hrubá a jemná motorika jsou předpokladem pro zvládnutí psaní, různých pracovních činností a tělesné výchovy. Správné držení tužky usnadňuje dítěti psaní. Kresba postavy je také jedním z orientačních testů školní zralosti, hodnotí se formální zpracování (síla a jistota čáry, velikost kresby) a obsahová stránka (schopnost dvojdimenzionálního znázornění končetin, propracování detailů těla, znázornění oblečení apod.);

  4. sociální kompetence: Zralé dítě diferencuje ve způsobu kontaktu s osobou blízkou a cizí, autoritou a vrstevníkem. V chování je patrný přiměřený odstup vůči neznámé osobě a autoritě, ale nikoli markantní úzkost ze sociálního kontaktu či neschopnost komunikovat s cizí osobou. Dítě je vybavené určitými sociálními kompetencemi – je schopné se střídat v aktivitách, ustoupit, rozdělit se, dokáže požádat o pomoc nebo pomoc nabídnout. Mělo by projevovat radost z úspěchu, sociální interakce a pochvaly, zvládat frustraci z neúspěchu. Dítě zvládá práci i hru ve skupině dětí, dokáže být přiměřeně asertivní i akceptovat autoritu. Musí být připraveno dodržovat určitá pravidla chování;

  5. emoční zralost: Emoční zralost spočívá v kontrole a regulaci emocí, přiměřeném emočním vyjadřování a porozumění emocím druhých. Výhodou je, když se dítě do školy těší, je rádo ve společnosti dětí, raduje se ze svého výkonu, odměn, pochvaly. Zralé dítě by se již nemělo impulzivně dožadovat okamžitého uspokojení svých přání. Neúspěch dítě okamžitě neodradí od činnosti. Vůči ostatním dětem dokáže projevovat empatii, soucit, na emoční stavy ostatních reaguje přiměřeně. Odklad školní docházky je vhodný pro děti s malou odolností vůči zátěži, s enurézou, enkoprézou, zadrháváním v řeči, elektivním mutismem, tiky, úzkostnými projevy;

  6. řeč a komunikační schopnosti: Vyjadřovací schopnosti dítěte a slovní zásoba dítěte vstupujícího do školy by měly odpovídat normě. Dítě má osvojenou gramatickou strukturu jazyka, téměř nechybuje v morfologii a syntaxi – skloňuje podstatná jména, časuje slovesa, užívá správně slovosled. Podle obrázkové knížky dokáže vyprávět soudržně příběh, již jen nepopisuje, co vidí. Důležitým aspektem školní zralosti je správná artikulace. Dítě v době nástupu do školy dokáže ideálně vyslovit všechny hlásky, špatná výslovnost více hlásek komplikuje nácvik čtení a psaní. Dítě dokáže správně zareagovat na vícestupňové pokyny (např.: „Jdi do předsíně, vezmi tam boty a dej je do koupelny.“);

  7. pracovní vyspělost: Školsky zralé dítě by mělo být schopné krátce pracovat samostatně a pracovat přiměřeným tempem (ne příliš pomalu, impulzivně a překotně) a přiměřeně pečlivě. U dítěte by se neměla projevovat výrazná unavitelnost jako reakce na systematickou každodenní činnost. Kvalitní soustředění se vyznačuje absencí motorického a verbálního neklidu, schopností věnovat pozornost podstatným podnětům a odolávat rušivým vlivům prostředí. Dítě by mělo být motivováno řešit i obtížnější úkoly a nevzdávat se ihned, jak se objeví obtíže. Schopnost vydržet soustředit se na méně atraktivní úkoly dosahuje při školní zralosti okolo deseti minut, úkolům, které dítěti jdou a/nebo ho baví, se vydrží věnovat 20 minut a déle;

  8. motivace k učení: Předškolní dítě by mělo mít zájem o široký okruh informací, zajímat se o fakta, souvislosti. Nezájem o „aktivity u stolu“ – knížky, kreslení, pracovní předškolní sešity – je známkou školní nezralosti;

  9. zralost sluchového vnímání: Pro osvojení školních dovedností jsou nezbytné schopnosti sluchové analýzy a syntézy. Globální vnímání se více diferencuje a dítě se začíná v předškolním věku fonematicky orientovat, rozpozná rozdíly v podobně znějících slabikách a slovech. Chápe, že slovo se skládá z částí (dokáže určit první a poslední písmeno ve slově);

  10. zralost zrakového vnímání: U zrakového vnímání je pro výuku čtení nezbytná schopnost vizuální analýzy a syntézy. Dítě dokáže vnímat komplexní tvar a zároveň si všímat detailů. Lepší vnímání detailů umožňuje rozeznávat tvarově podobná písmena jako například F, T, E nebo p, b, d, případně m a n. V předškolním věku by dítě mělo písmena či jim podobné tvary nejen párovat, ale umět vyčlenit i tvar, který je napsaný vzhůru nohama nebo zrcadlově;

  11. rozumové schopnosti: Narůstá podíl logického myšlení na úkor názorného myšlení, dítě se neřídí již jen tím, co vidí. Narůstá schopnost abstraktního a analyticko-syntetického myšlení, dítě se začíná orientovat v čase (např. ráno/večer) a prostoru (např. vzadu/vpředu/uprostřed, vpravo/vlevo), dokáže zobecňovat na základě shodných znaků a vytvářet kategorie. Umí určovat pořadí, množství. Učením si rozvíjí vědomosti o okolním světě a zvyšuje se obecná informovanost dítěte. Před nástupem do první třídy by děti měly mít přiměřené znalosti týkající se přírody, fungování věcí, činností člověka, řešení sociálních situací apod.;

  12. paměť: Zralá vizuální a sluchová krátkodobá (pracovní) paměť jsou nezbytnými předpoklady úspěšného nácviku čtení a psaní. Děti, které zopakují řadu čtyř číslic, jsou obvykle schopné si zapamatovat názvy písmen. Při pěti číslicích je jejich paměť natolik vyvinutá, že jsou schopny udržet slovo v paměti a zároveň ho rozložit na hlásky. Ale teprve schopnost zopakovat šest číslic je obvykle v souladu s takovým rozsahem paměti, který umožňuje psaní delších slov a vět. Dítě před nástupem do školy by mělo být schopné zapamatovat si smysluplnou větu o šesti až osmi slovech a na požádání ji zopakovat. Kapacita zrakové paměti mezi 5–7 lety činí 4–5 prvků (dítě jmenuje po zakrytí předměty nebo obrázky). Paměťové schopnosti se odráží v říkankách, písničkách, básničkách a hraní pexesa;

  13. sebeobslužné dovednosti: Sebeobslužné dovednosti nesouvisí pouze s výchovou, ale i se zralostí motoriky, rozumovými schopnostmi a exekutivními funkcemi. Při vstupu do školy by dítě mělo vykazovat určitou míru samostatnosti, mít osvojeny všechny základní hygienické návyky, umět se oblékat, stravovat, udržovat v pořádku a hlídat si své věci, organizovat si činnosti a dokázat si poradit v mírně nestandardní situaci.

Školní zralost nelze definovat jen na základě diagnostikovaných schopností a dovedností. V rámci poradenství je zapotřebí vždy posuzovat vhodnost nástupu dítěte do školy v kontextu systému rodina–škola–dítě. Jde vždy o souhrn vzájemně na sebe působících okolností a osobnostních charakteristik dítěte, které mají vliv na to, zda dítě bude ve škole úspěšné. Je třeba rozpoznat a zhodnotit všechny okolnosti, jež mohou výkonnost a úspěšnost dítěte ovlivnit jak ve směru kladném, tak záporném, a na základě jejich komplexní analýzy vydat doporučení (Mertin, 2003). Stanovisko psychologa k odkladu školní docházky je v některých případech spíše odbornou rozvahou než striktním, konkrétním doporučením, protože úspěšnost dítěte ve škole ovlivní i výběr školy a kvalita učitele.

[1] V anglickém jazyce je pro školní zralost používán termín „školní připravenost“ (school readiness).

Odkazovaná literatura:

Jirásek, J., Tichá, V.: Psychologická hlediska předškolních prohlídek, Praha, SZdN, 1968.

MATĚJČEK, Zdeněk; POKORNÁ, Marie. Radosti a strasti: předškolní věk, mladší školní věk, starší školní věk. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1998. 205 s. ISBN 80-86022-21-8.

Vágnerová, M.: Vývojová psychologie I. Dětství a dospívání, Praha, Karolinum, 2005.

Hulík, V., Tesárková, K. Zápis dětí do prvních ročníků základních škol v České republice z pohledu demografie. Demografie.info. 2010. ISSN 1801-2914. [on-line]

West, J. at al. U.S. Department of Education. National Center for Education Statistics. America's Kindergartners, NCES 2000-070, Washington, DC: 2000.
 
Stipek, D. Motivation to learn: From theory to practice (4th edition). (pp. 272 pages). Needham Heights, MA: Allyn & Bacon. 2002.
 
JANUS, M. & DUKU, E. The School Entry Gap: Socioeconomic, Family, and Health Factors Associated With Children’s School Readiness to Learn. Early Education and Development 18(3), 375-403. 2007.

Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Poruchy autistického spektra.

 
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 19. 01. 2016
Zobrazeno: 2677krát
reklama
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

1 uživatel Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
THOROVÁ, Kateřina. Poruchy autistického spektra: Konec předškolního období, školní zralost. Metodický portál: Články [online]. 19. 01. 2016, [cit. 2017-06-23]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/S/20609/PORUCHY-AUTISTICKEHO-SPEKTRA-KONEC-PREDSKOLNIHO-OBDOBI-SKOLNI-ZRALOST.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.

reklama

Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.