Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku

Ikona teoreticky

Psychopatologie

Ikona odbornost
Autor: Miroslav Orel a kol.
Anotace: Kniha Psychopatologie se věnuje příčinám, průběhu, diagnostice a léčení psychických poruch. Jde o přehledný zdroj základních poznatků o oblasti, která se v současnosti nesmírně rychle vyvíjí a se kterou se každý z nás setkává nejen v pedagogické praxi. Pro pedagogy je kniha užitečným zdrojem prvotních informací, které pomáhají s lepší orientací. Také zde naleznou charakteristiky různých duševních stavů včetně těch, které vyžadují okamžitý odborný zásah.
Vybraná kapitola se týká poruch, které postihují děti a uvádí jejich výstižné charakteristiky.
Téma příspěvku:Jiné vzdělávací obory obecně
Klíčová slova: gradakniha, psychopatologie, pomáhající profese, psychologie, psychiatrie, duševní poruchy, přehled, specifické poruchy

Text článku:

Pedagogové se nejčastěji setkávají s různými typy duševních poruch u dětí, jejichž přehled v knize také najdeme:

Specifické vývojové poruchy školních dovedností

Specifická porucha čtení je charakteristická neschopností naučit se správně číst a v některých případech se dítě nenaučí číst vůbec (hovoříme o vývojové dyslexii).

Specifická porucha psaní se také nazývá dysgrafie /dysortografie .  Souvisí s nedostatečným rozlišováním podobných hlásek a slabik, záměnou písmen, gramatickými chybami.

Poznámka: Pro ztrátu již osvojené schopnosti číst (např. v důsledku úrazu v pozdějším věku) je vyhrazen pojem alexie. Ztráta naučené schopnosti psát je agrafie .

Specifická porucha počítání je méně častá, než dyslexie a dysortografie. Projevuje se nápadnými obtížemi v počítání. Nazývá se také dyskalkulie.

Smíšená porucha školních dovedností zahrnuje kombinaci více výše uvedených poruch.

Do kategorie Specifické vývojové poruchy školních dovedností nezařazujeme obtíže, které vznikají v důsledku snížené inteligence a pochopitelně ani potíže podmíněné např. zanedbáním školní docházky, nevhodnými a nepřiměřenými způsoby a metodami výuky, špatným rodinným zázemím a jinými vnějšími okolnostmi.

Specifická vývojová porucha motorických funkcí je de facto poruchou motorické koordinace. Vázne jak hrubá, tak jemná motorika, která neodpovídá věku. Děti jsou neohrabané, nemotorné, pohybově nekoordinované a selhávají v běžných pohybových aktivitách. Narušení motoriky je vesměs nápadné. Ovlivňuje oblast školní, rodinnou, ale také volnočasové činnosti dítěte.

Smíšené specifické vývojové poruchy zahrnují několik specifických vývojových poruch najednou.

Kategorie Pervazivní vývojové poruchy se samostatně objevila až v 10. revizi MKN. Spadá do ní několik diagnostických jednotek.

Dětský autismus je charakteristický především výrazným narušením sociální interakce a komunikace, opakovaně stereotypním chováním a zájmy. Projevuje se již do věku tří let. Děti nerozvíjí vztahy ani přiměřenou komunikaci a řeč. Jsou emočně „netečné“, nevěnují se spontánně hrám, ale zabývají se opakovaně určitými ritualizovanými činnostmi (např. boucháním určitého předmětu, kroucením prstů). Odhadem 5–20 % představuje variantu funkčního autismu, jehož nositelé jsou schopni určité samostatnosti v dospělosti. Zbývající většina je trvale závislá na péči rodiny nebo institucí.

Atypický autismus  se objevuje později (po třetím roce) nebo nesplňuje všechna diagnostická kritéria pro dětský autismus.

Rettův syndrom je typický normálním časným vývojem dítěte, po kterém dochází (v rozmezí 5. –30. měsíce) k těžkému poškození až ztrátě získaných motorických, manuálních a řečových schopností a dovedností. Zároveň se zpomaluje růst hlavy. Až u dvou třetin těchto dětí se objevuje epilepsie. Je prokázána genetická vazba na X chromozom.

Jiná dezintegrační porucha v dětství (F84.3) začíná opět normálním psychomotorickým vývojem (nejméně do dvou let). Poté následuje v průběhu několika měsíců rychlá ztráta alespoň dvou z již získaných dovedností, jako je řeč, sociální dovednosti, hra, kontrola močení a mikce, motorické dovednosti apod. Nejčastěji začíná mezi 3. a 4. rokem.

Hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby dle názvu sdružuje hyperaktivitu, mentální retardaci a stereotypní pohyby. Může být spojena se sebepoškozováním.

V adolescenci je hyperaktivita zpravidla nahrazena hypoaktivitou.

Aspergerův syndrom se v mnoha rysech podobá „lehké variantě“ dětského autismu. Projevy bývají méně nápadné. Začíná však až po třetím roce, není při něm narušena řeč, neobjevují se motorické stereotypy. Nápadná je motorická neohrabanost, nicméně možnost začlenění do společnosti je větší.

Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a adolescenci

Široký okruh poruch chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci vymezuje několik skupin: především Hyperkinetické poruchy, Poruchy chování, Smíšené poruchy emocí a chování, Emoční poruchy v dětství, Poruchy sociálních vztahů v dětství a Tikové poruchy.

Mnohé diagnostické jednotky jsou nápadné již na první pohled a významně je narušují školní a pracovní výkon.

Hyperkinetické poruchy

Hyperkinetické poruchy provází dětství, dospívání i dospělost. Převažují u mužské části populace.

Jsou provázeny nepozorností, neschopností delší koncentrace, plánování či usměrnění motivace a vytrvalosti. Postižena bývá také paměť a prostorová představivost. K nejvýraznějším projevům patří hyperaktivita a impulzivita. Zvýšená aktivita je provázena zbrklostí, emoční labilitou, nepozorností, roztržitostí a chaotičností. Činnosti jsou realizovány bez rozmyslu (mnohdy k vlastní škodě). Často se zdá, že dotyčný je neustále v nějaké činnosti a „nevydrží ani chvíli v klidu“. Nesoustředěnost a potřeba zvýšené aktivity narušuje výkon ve škole i v mimoškolních činnostech. Opakovaně se objevují podobné nebo stejné chyby, není dodržován systém a řád.

V rámci hyperkinetických poruch se můžeme běžně setkat s označením aDD – porucha pozornosti (z anglického Attention-Deficit Disorder) nebo ADHD – porucha pozornosti s hyperaktivitou (z anglického Attention-Deficit Hyperactivity Disorder).

Výrazné narušení zaznamenáváme v oblasti sociálních vztahů – pro emoční labilitu a problematické projevy chování jsou děti s hyperkinetickými poruchami odmítány jak vrstevníky, tak autoritami. Dalo by se říci, že mají „problémy všude a se všemi“ – to vede k frustraci, pocitům selhání, dysforii, negativismu apod., což dále potencuje problémové vzorce chování a emocí.

MKN-10 rozlišuje několik forem; jsou jimi:

  • Porucha aktivity a pozornosti
  • Hyperkinetická porucha chování
  • Jiné hyperkinetické poruchy a Hyperkinetická porucha nespecifikovaná

Poruchy chování

Prvky problematického a narušeného chování jsou součástí obrazu řady diagnostických jednotek – včetně výše uvedených hyperkinetických poruch, také poruch přizpůsobení, poruch sociálních vztahů (viz dále) apod. Pokud se problémy s chováním vyskytují samostatně, mohou se také samostatně klasifikovat.

Kategorie Poruchy chování je vyhrazena pro opakující se vzorce chování, které jsou typické nedodržováním a narušováním norem, pravidel i práv druhých. Často se objevují agresivní projevy zaměřené proti věcem, zvířatům i lidem, krádeže, nepoctivost, lhaní, záškoláctví apod. Podle závažnosti poruch chování a důsledků, které způsobují, rozlišujeme poruchy lehké, střední a těžké.

Porucha chování vázaná na vztahy k rodině se projevuje pouze ve vztahu k rodině a domovu.

Nesocializovaná porucha chování souvisí s disharmonickým vývojem osobnosti a nedostatečným vývojem a zvnitřněním morálky. Chybí empatie, důvěrné vztahy, dotyčný je vesměs samotářský. Rvačky, agrese, hrubosti, násilnosti, krutost apod. jsou součástí obrazu. Patří k poruchám s nejhorší prognózou.

Socializovaná porucha chování je typická narušenými vztahy s autoritami a zapojením v nějaké vrstevnické skupině (partě) s určitými pravidly, rituály a organizací (s často přítomnou delikventní aktivitou).

Porucha opozičního vzdoru se objevuje u dětí do 10 let. Je mimo jiné charakteristická extrémní vzdorovitost, nerespektováním autority, šikanováním, rvačkami a lhaním. Často bývá předstupněm nesocializované poruchy chování.

Smíšené poruchy chování a emocí

Z označení této kategorie vyplývá, že se jedná o kombinace narušeného chování a emocí. Agresivní, disociální, vzdorovité projevy doprovází neurotické symptomy, úzkost, bázlivost, fobie. Mohou se přidat také obsese, kompulze či depresivní ladění.

Depresivní porucha chování zahrnuje nezájem, anhedonii, beznaděj, autoakauzace, depresivní ladění. Často se přidávají somatické symptomy s bolestmi hlavy, břicha apod.

Emoční poruchy se začátkem specifickým pro dětství

V dětském věku se mohou vyskytovat psychické poruchy, jejichž hlavním a dominantním rysem je úzkost a strach. V tomto věku se můžeme častěji setkávat také se somatizací (zde transformací emočních aspektů do podoby tělesných projevů). V řadě případů tyto poruchy nepřecházejí do dospělosti. Mohou se však transformovat a přetrvat do dospělosti – např. v podobě úzkostných či fobických poruch.

Podle MKN-10 se k emočním poruchám se začátkem specifickým pro dětství řadí:

Separační úzkostná porucha v dětství se projevuje nadměrnou úzkostí, strachem z nebezpečí a neopodstatněnými obavami při odloučení od emočně významné pečující osoby. Projevy přitom neodpovídají věku dítěte. Často se objevuje pláč, emoční labilita, výbuchy vzteku nebo stažení se, poruchy spánku atd. Důsledkem je zhoršení sociálního zařazení, řady aktivit a běžných funkcí. Ve výchově je často přítomna nezdravá hyperprotektivita.

Nejčastěji je tato porucha vázaná na vztah hyperprotektivní matky a dítěte. Může se ale pochopitelně týkat vztahů k jiným významným osobám (otci, prarodiči, pečovateli apod.).

Fobická anxiózní porucha v dětství je provázena strachem, který je vázán na určité konkrétní objekty a/nebo situace. Strach je přitom iracionálně neopodstatněný, nadměrný, nepřiměřený věku i kontextu. Objekty fobie u dětí, adolescentů a dospělých se mohou lišit – např. strach ze smrti (thanatofobie), strach z výsměchu (kategofobie), strach ze strachu (fobofobie), strach ze zrudnutí (ereutofobie) apod. jsou u dětí vzácností, ale v adolescenci se s nimi můžeme setkat.

Školní fobie projevující se odmítáním chození do školy je multifaktoriálně podmíněna – může jít o problém separace, adaptace, důsledek šikany, zneužití psychoaktivních látek, ale i jedním z projevů poruch nálady či psychotických poruch.

Sociální anxiózní porucha v dětství omezuje styk a kontakt s cizími lidmi. Strach a obavy z neznámých a neznámého je spojen s vyhýbáním se lidem, sociálním situacím, izolací a s narušením běžných společenských aktivit, což neodpovídá věku dítěte ani kontextu situace.

Mějme však na paměti, že strach z neznámého a cizího je do určité míry fyziologický a ochranný. V případě uvedené poruchy však svojí intenzitou (kvantitou) překračuje funkční mez a stává se dysfunkční a poškozující.

Porucha sourozenecké rivality se může objevit při narození mladšího sourozence. Součástí bývá regrese do projevů mladšího věku, výrazná neposlušnost, emoční výbuchy, zlost a agrese, úzkostnost apod. s cílem získat pozornost rodičů.

Poruchy sociálních vztahů se vznikem specifickým pro dětství a adolescenci

Selektivní mutismus se projevuje důsledným mlčením v určitých situacích (např. ve vyučování) nebo v kontaktu s určitými lidmi (např. učitelem). Porucha není způsobena nedostatečnými řečovými schopnostmi. Může narušit a komplikovat vzdělávací proces ve škole, přípravu na povolání apod.

Reaktivní porucha příchylnosti v dětství je typická pro útlý věk. Součástí může být ambivalence, apatie, bázlivost, narušení sociálních vztahů, neprospívání či zaostávání (psychické i somatické).

Dezinhibovaná porucha v dětství je charakteristická abnormálním sociálním zapojováním.

Tikové poruchy

Jako tik se označují opakované, bezúčelné, náhlé, rychlé, mimovolní pohyby, vyluzované zvuky nebo jiné projevy. Frekvence a forma tiků jsou variabilní a individuálně odlišné. Vůlí je lze potlačit jen na krátkou a omezenou dobu. Tiky mohou být jednoduché nebo komplexní.

Jednoduché tiky motorické se projevují nejčastěji záškuby mimických svalů, ramen a horních končetin. jednoduché tiky fonační se projevují jako syčení, pohvizdování, chrochtání, mlaskání apod.

Komplexní tiky motorické mají složitější opakované pohybové vzorce – poplácávání, dotýkání se, obscénní pohyby (jako tzv. kopropraxie). Mohou být doprovázeny sebezraňováním. Komplexní tiky fonační představují opakované vykřikování či vyrážení slov, frází či zvuků. Slova mohou být neutrální nebo obscénní (pak hovoříme o koprolálii).

Přechodná tiková porucha trvá méně než jeden rok. Výrazně kolísá intenzitou i formou projevů. Objevují se remise (ústup potíží) i relapsy (znovuobjevení potíží). Projevy se zpravidla zhoršují stresem, vypětím, rozrušením či únavou.

Chronická motorická nebo vokální tiková porucha trvá déle než jeden rok. Z dětství přechází do dospělosti a může nositele sociálně znevýhodňovat a emočně zraňovat.

Kombinovaná vokální a mnohočetná motorická tiková porucha je známá také pod označením Tourettův syndrom. Navzájem se různě kombinují vícečetné komplexní fonační a motorické tiky. Tato porucha má kolísavý, ale celoživotní průběh. Ataky střídají remise.

Jiné poruchy chování a emocí začínající obvykle v dětství a adolescenci

Tato kategorie představuje poměrně pestrou skupinu duševních poruch. Při jejich vzniku se uplatňuje řada faktorů bio-psycho-sociálně-spirituálního spektra.

Neorganická enuréza se asi v 80 % vyskytuje v podobě nočního pomočování (enuresis nocturna). Může se ale objevit i ve formě denního pomočování (enuresis diurna) nebo kombinace obou typů. Týká se dětí, které by již měly umět močení ovládat – dítě běžně získá schopnost kontrolovat močení do tří až pěti let.

V případě primární enurézy se dítě vůbec nenaučilo kontrolovat a ovládat vyprazdňování močového měchýře. Při sekundární enuréze se pomočování objevuje po určitém období, kdy dítě bylo schopno zachovávat čistotu ve smyslu kontroly močení.

Neorganická enkopréza se projevuje mimovolním odchodem stolice ve věku, ve kterém by dítě mělo stolici ovládat. Pojem „neorganická“ vyjadřuje fakt, že při diagnóze těchto poruch nenacházíme žádný organický, tedy tělesný podklad (včetně poškození mozku, mentální retardace apod.), který by projevy vysvětloval.

Poruchy příjmu jídla v útlém dětském věku mají pestré projevy i příčiny.

Ruminace představuje vracení potravy zpět do úst, znovužvýkání a znovupolykání. infantilní mentální anorexie zahrnuje odmítání jídla, extrémní vybíravost v jídle apod. Jsou spojeny s neprospíváním dítěte.

Pika v dětství zahrnuje pojídání látek a předmětů přírodních i uměle vyrobených, které jsou nestravitelné nebo nejsou určeny k jídlu – od písku, listí, výkalů, hlíny, vlasů, brouků apod. až po barvy, lepidla, plasty, provázky aj.

Poruchy se stereotypními pohyby narušují běžné aktivity. Objevují se v podobě opakovaného třepání, bouchání, štípání, kousání, plácání apod. V některých případech mohou vést k sebepoškozování a jsou zpravidla obtížně řešitelné.

Koktavost neboli balbuties (zadrhávání v řeči) narušuje plynulost a rytmičnost slovního projevu. Začíná zpravidla už v předškolním věku a může mít vazbu na určité situace. Může sociálně i výkonově znevýhodňovat.

Brebtavost je poruchou artikulace. Rychlé tempo řeči má narušenou plynulost a srozumitelnost.


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím GRADA z publikace Psychopatologie.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 10. 01. 2013
Zobrazeno: 3138krát
reklama
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 3.5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
1 uživatel Hodnocení článku : 4
1 uživatel Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
A, Orel. Psychopatologie. Metodický portál: Články [online]. 10. 01. 2013, [cit. 2014-12-21]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/S/17025/PSYCHOPATOLOGIE.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.

reklama

Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Alžběta PeutelschmiedováVloženo: 13. 01. 2013 09:13

Jen krátkou - ale zásadní - poznámku k poslednímu řádku uvedeného textu. Breptavost (tumultus sermonis) rozhodně není poruchou artikulace. Breptavost je porucha tempa řeči a spolu s koktavosti patří do jednoho z deseti okruhů narušení komunikační schopnosti - do okruhu narušení plynulosti řeči (breptavost je tedy porucha tempa řeči, koktavost porucha dynamiky řeči). Narušení komunikační schopnosti je terminus technicus, který od

90.let minulého století nahradil termín poruchy a vady řeči - logicky, uvažujeme přece o komunikaci. Na pojetí breptavosti se tím nic nezměnilo. Pro doplnění: poruchou artikulace je i laikům (a to by v tomto případě učitelé být neměli) známá jako patlavost (dyslálie).

   V žádném případě nelze breptavost řadit mezi psychické poruchy, do psychopatologie. Děti a osoby s narušením komunikační schopnosti (a zopakuji, že je to celkem deset "kategorií") jistě mohou v důsledku svého postižení mít určité psychické problémy. A právě ke vzniku takových problémů spolehlivě napomohou ti, kteří ve školách k žákům např. s breptavostí budou a priori přistupovat jako k dětem s psychickou poruchou.  Něco o tom vím, setkávala jsem se s takto školně poškozenými dětmi několik desetiletí.