Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Dramatická výchova v MŠ – I. část
Odborný článek

Dramatická výchova v MŠ – I. část

Anotace

Dramatická výchova v MŠ je jedním z prostředků, který napomáhá uplatňovat základní požadavky edukačního prostředí mateřské školy, a to vzhledem k Rámcovému vzdělávacímu programu pro předškolní vzdělávání. Děti předškolního věku se učí především na základě interakce se skupinou a vlastních prožitých zkušeností. Příspěvek je rozdělen na dvě části. I. část je teoretická a předkládá cíle Dramatické výchovy, její klíčové oblasti i postavení v mateřské škole vzhledem k RVP PV. II. část je praktická – edukační a nabízí vlastní náměty, které jsou zacílené na pedagogický záměr nebo dané téma.

Dramatická výchova je součástí výchovy estetické. Sama o sobě zahrnuje prostředky a postupy divadelního umění a jde v ní o učení vlastní zkušeností. Je založena na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů a situací, ale současně vnitřního života lidí. Toto prozkoumávání a poznávání se děje v situacích fiktivních, a to prostřednictvím hry v roli či dramatického jednání v situaci. Je to proces který může, ale nemusí vyústit v produkt, jemuž říkáme představení. Obecně lze říci, že cíle dramatické výchovy jsou pedagogické, avšak prostředky dramatické. (MACHKOVÁ, 1998)

Dramatickou výchovu můžeme velmi stručně charakterizovat jako určité modelování situací v procesu aktivní sociálně-umělecké edukace skrze postupy a prostředky dramatu a divadla. Její obsah je vymezen oblastí osobnostní, sociální a uměleckou, jež by měly směřovat především ke zvládání dramatických situací volených přiměřeně k věku dětí. V záměrně vytvářených pedagogických situacích se setkáváme se zkušenostmi zúčastněných, které jsou obohaceny o modelové situace dramatických her, improvizací nebo cvičení. Samotný proces učení rozvíjí schopnosti a umožňuje osvojovat si dovednosti senzorické, motorické i intelektové, ale taktéž dovednosti osobnostně-sociální, umělecké a tvořivé. Dochází k rozvoji vědomostí o sobě samém, k rozvoji vzájemných vztahů, k rozvoji komunikace, emocí, postojů i hodnot = rozvoji kognitivnímu.

V předškolní edukační činnosti je dramatická výchova jedním z prostředků, který napomáhá uplatňovat základní požadavky edukačního prostředí mateřské školy, a to právě vzhledem k Rámcovému vzdělávacímu programu pro předškolní vzdělávání (dále jen RVP PV).

Co je charakteristické pro děti předškolního věku?

a) charakteristické rysy vzhledem k jednotlivým částem těla (rozdíly chlapci X děvčata):

  • představy jsou neodlišitelné od vjemů (CH i D)
  • pozornost je na začátku nestálá, přelétavá, postupně se lépe dítě soustředí; vytváří se počátky úmyslné pozornosti (CH i D)
  • vnímání není ovlivňováno jako doposud pouze city, nabývá analytičnosti, převládá synkretické (celistvé) vnímání, i když si dítě začíná více všímat detailů, nevnímá všechny věci jako celek (CH i D)
  • jemná motorika se průběžně rozvíjí a navenek se vyjadřuje v přesnější svalové koordinaci (CH i D)
  • hrubá motorika – větší hbitost u CH, elegance pohybu u D; u obou pohlaví se mění tělesná konstituce, zdokonaluje se motorický vývoj, zlepšuje se pohybová koordinace (do řízení motoriky stále více zasahuje mozková kůra)
  • oblíbenou činností je hra, která získává sociální rozměr, zvyšují se počty účastníků a zaznamenává se dělba rolí (CH = konstruktivně-technicky zaměřené hry, D = hry zaměřené námětově, pohybově, tvořivě)

b) charakteristické odlišnosti předškolního věku, které souvisí s vývojem nervové soustavy a získanými zkušenostmi dítěte

  • vnímání – převládá synkretické; vnímají předměty, které upoutaly jejich pozornost a ty, které mají vztah k vnímání aktivnímu (spojeno s aktivní činností), k pasivnímu (je bez zapojení pohybu a řeči); pro toto období je specifická neschopnost vnímání času a prostoru (např. za měsíc budou vánoce, příští rok půjdete do školy... atd.); zpřesňuje se čichové, chuťové i hmatové vnímání; neanalytické vjemy jsou ještě ovládány egocentričností a jsou subjektivně zabarvené
  • myšlení – dítě v předškolním věku opouští fázi předpojmového myšlení a přechází na úroveň myšlení názorně intuitivního; dominují zrakové vjemy; rozvíjí se pojmové myšlení; poznávací aktivita se odráží v rozvoji slovní zásoby, a tím i rozvoji řeči = „druhé ptací období”, „pročkování”
  • barevné vidění – začínají rozlišovat nejen základní barvy, ale i jejich odstíny; sluchově analyzují zvuky různých zdrojů
  • paměť – převažuje konkrétnost a mimovolnost; na konci předškolního období se začíná projevovat paměť úmyslná; převládá paměť mechanická, ale rozvíjí se i paměť logická (známé, často opakující se události dovede dítě reprodukovat na základě logického sledu a logických souvislostí)
  • pozornost – nestálá se mění v lepší a delší soustředění, tzv. úmyslnou pozornost (dost problematická koordinace u hyperaktivních dětí)
  • představivost, fantazie – závisí od rozvoje a obohacování vnímání, představivost se uplatňuje v námětových hrách (Na maminku, Na lékaře, Na domácnost) i v reálných životních situacích; intenzivně se rozvíjejí fantazijní představy, které se uplatňují ve výtvarném projevu = pomocí fantazijních představ si dítě vysvětluje realitu; představy jsou tak živé a opravdové, že je dítě často neodlišuje od vjemů a považuje je za realitu
  • živelnost – pro předškolní věk je specifická, kulminuje kolem 4. roku, mezi pátým až šestým rokem klesá její intenzita (u děvčat dříve)
  • city – začínají se rozvíjet city sociální, intelektuální, estetické, etické; hlavní činností, ve které probíhá socializace, je HRA (ve hře se začínají projevovat intersexuální rozdíly chlapců a děvčat a temperamentové vlastnosti dětí)
  • prosociální chování – v předškolním období se dítě učí žádoucím vzorcům prosociálního chování
  • jemná motorika – kolem čtvrtého roku se vyhraňuje lateralita (je ovlivněna převahou jedné mozkové hemisféry nad druhou), zdokonaluje se manuální zručnost – manipulace s tužkou, nůžkami, házení a chytání míče, schopnost jíst příborem, zavazovat tkaničky
  • motorický vývoj – na počátku tohoto období jsou pohyby rukou a nohou ještě málo koordinované, ale v průběhu se společně s chůzí koordinují; zdokonalují se přemísťovací pohyby = lokomoční pohyby (běhání, skákání, pohyb na nerovném terénu); na konci předškolního období je dítě schopno zvládat činnosti, které vyžadují složitou pohybovou koordinaci (jízda na koloběžce, kole, bruslení, lyžování, plavání)
  • vazba svědomí na aktuální konkrétní situaci – v předškolním období se předmětem hodnocení stává výsledek nikoli pohnutka

Poznávací procesy a dramatická výchova v předškolním věku

Paměť – u dítěte funguje nejvíce paměť mechanická.

Vnímání – je ze všech poznávacích procesů nejdůležitější. Vnímáním získává dítě informace o okolním světě. To co dítě v tomto věku prožije, co z podnětů okolního prostředí přijme, je trvalé.

Fantazie – se rozvíjí intenzivně, dítě ji uplatňuje nejen při hrách, ale i v každodenních situacích.

Myšlení – nastává významný pokrok ve všech formách myšlení. Dítě má svůj vlastní názor na svět. Má tendenci upravovat si realitu tak, aby pro něj byla srozumitelná a přijatelná. Myšlení v tomto období je útržkovité, nekoordinované, dítěti chybí komplexní přístup. Vlastní názor na svět vyjadřuje prostřednictvím různých činnosti, např. kreslením, vyprávěním nebo hrou.

Cíle dramatické výchovy

Dramatická výchova v období předškolního věku by měla uvést dítě do prostředí divadelního umění a naučit jej porozumět dramatičnosti a divadlu. Naučit jej uvědoměle umění vnímat a zajímat se o něj. Seznámit jej s hrou v roli, jež napomáhá nácviku přirozeného jednání v improvizaci s dramatickým konfliktem.

Dramatická výchova by měla u dítěte rozvíjet:

  • schopnost výrazu pohybem
  • schopnost komunikovat verbálně i neverbálně
  • umění zvládnout dramatický prostor
  • rozvíjet dítě v oblasti rytmického cítění a smyslu pro gradaci
  • poznatky o divadelní technice a divadelních složkách (dramaturgie, režie, herectví, scénografie)

Cíle obecně jsou vnímány ve třech základních rovinách:

  • rovině dramatické
  • rovině sociální
  • rovině osobnostní

Rovina dramatická

  • rozvíjí dovednosti v dramatické oblasti = hru v roli společně s výrazovými prostředky
  • uvádí do divadelního umění
  • učí porozumět dramatičnosti a divadlu
  • nacvičuje uvědomělé vnímání umění a následný zájem o něj

Vzhledem k RVP PV (to, co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže):

  • učí se osvojit si hru v roli a dramatickém jednání
  • učí se jednat přirozeně v improvizaci s dramatickým konfliktem
  • rozvíjí si schopnost rytmického cítění a smyslu pro gradaci
  • rozvíjí si schopnost výrazu pohybem
  • rozvíjí si schopnost komunikovat verbálně i neverbálně
  • učí se zvládnout dramatický prostor
  • osvojuje si divadelní složky
  • učí se poznávat divadelní techniku

Rovina sociální

  • rozvíjí strukturu dynamiky a vztahy ve skupině
  • rozvíjí kooperaci
  • umožňuje poznávání života, světa a lidí

Vzhledem k RVP PV (to, co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže):

  • rozvíjí si sociální porozumění
  • rozvíjí si spolupráci a sociální vědomí
  • rozvíjí si toleranci a empatii
  • rozvíjí si schopnost vcítění se = hrou v roli
  • učí se naslouchat druhým
  • učí se spravedlivě ohodnotit sebe i druhé
  • osvojuje si práci ve skupinách = kooperaci

Rovina osobnostní

  • rozvíjí psychické funkce (pozornost, vnímání, obrazotvornost, myšlení, komunikaci, emoce i vůli)
  • rozvíjí schopnosti (inteligenci, tvořivost, speciální schopnosti) a příslušné dovednosti
  • rozvíjí vlastní motivaci a zájem o dramatické umění
  • rozvíjí postoje a hodnotový žebříček

Vzhledem k RVP PV (to, co dítě na konci předškolního období zpravidla dokáže):

  • osvojuje si pozitivní hodnoty a postoje
  • učí se nezávislému myšlení a vyjadřování vlastních myšlenek
  • učí se sebevyjádření prostřednictvím umění
  • učí se pozitivnímu sebepojetí
  • učí se řešit problémy
  • učí se kontrolovaně uvolnit vlastní emoce
  • osvojuje si schopnost vyhrát se z „nezralých” postojů
  • učí se svobodně rozvíjet a uplatňovat nápady
  • rozvíjí si obrazotvornost, fantazii a tvořivost
  • rozvíjí si vnímavost
  • rozvíjí si vyjadřovací schopnosti = verbální i neverbální komunikace

Klíčové oblasti dramatické výchovy

Sociální rozvoj:

  • vyvíjet se k sociálnímu porozumění a spolupráci, k sociálnímu vědomí
  • dosáhnout vysoké úrovně tolerance
  • dosáhnout vysoké úrovně empatie, schopnosti vcítění se hrou v roli
  • naučit se naslouchat druhým
  • dokázat spravedlivě ohodnotit sebe i druhé
  • osvojit si práci ve skupinách, kooperaci

Osobnostní rozvoj:

  • osvojit si pozitivní hodnoty a postoje
  • osvojit si nezávislé myšlení a vyjadřování vlastních myšlenek
  • umožnit sebevyjádření prostřednictvím umění
  • dosáhnout pozitivního sebepojetí
  • naučit se řešit problémy
  • kontrolovaně uvolnit emoce, „vyhrát” se z nezralých postojů
  • svobodně rozvíjet a uplatňovat nápady
  • rozvíjet obratnost, fantazii, tvořivost
  • rozvíjet vyjadřovací schopnosti, verbální i neverbální komunikaci

Proces učení v dramatické výchově je zaměřený především na rozvoj schopností a osvojování dovedností senzorických, motorických, intelektových, osobnostně-sociálních, ale také uměleckých a tvořivých. Není opomíjen ani rozvoj kognitivní, který však vždy vyplývá z obohacované aktuální zkušenosti. Jde o oblasti vědomostí o sobě samém, vztazích mezi lidmi, komunikaci, emocích, postojích, hodnotách, motivech jednání, dramatickém a divadelním umění. (KARAFFA, 2004)

Děti předškolního věku se učí hlavně na základě interakce se skupinou a prostřednictvím vlastních prožitých zkušeností. Zvídavost tohoto věku využívá přirozeného toku myšlenek a spontánních nápadů, a tím poskytuje dostatek prostoru pro spontánní aktivity a dětské plány.

V mateřské škole hovoříme v souvislosti s dramatickou výchovou o hraní rolí v jednoduché hře, ve které děti prožívají své minipříběhy.

Hraní rolí je možno charakterizovat jako předpokládaný způsob chování jedince v určité sociální situaci, pro kterou je dána konkrétní společenská norma. Role podléhá společenské kontrole, a tím i sociálním sankcím. Skládá z vnějších znaků (účes, oblečení, gesta) a vnitřních ( přesvědčení, cítění, pohnutky).

Rozlišujeme role:

  • stanovené – nezávislé na jedinci
  • přijaté – s nimiž se jedinec ztotožňuje
  • a vykonávané – tedy přímo usměrňující jednání

V dramatickém umění je role chápána jako úkol pro herce, jemuž je přidělená postava. Je-li dítěti hra v roli nabídnuta zvenčí pak jde o přirozenou dětskou hru. U předškolních dětí by neměla postrádat motivaci, začátek a konec, do kterého je nutno zahrnout i důsledné ukončení hry v roli, tzn. vystoupení dítěte z role (zejména role negativní).

Pravidla hry si děti stanovují samy, někdy má hra dějovou linku, častěji však bývá pouhým zobrazením činnosti nebo situace. (Ty jsi táta, sedíš u stolu a já ti vařím.) V těchto hrách se učitelce nabízí prostor pro rozvoj činnosti formou vstupu do hry a jejího obohacení či rozvinutí.

Učitelka má možnost vnést do jakékoliv hry dramatický prvek ve formě konfliktu (... crrrrr ... Dobrý den, paní, já jsem vaše sousedka a vaše děti mi rozbily okno...). Tyto hry jsou vlastně přirozenou formou improvizace, jejichž výhodou je, že vycházejí z vůle a zájmu dětí a umožňují tak nenásilnou formu učení především v oblasti sociálních dovedností. Je nutné podotknout, že vstup učitelky může hru nejen obohatit, ale i zrušit. Vyžaduje od ní jistou míru citlivosti.

Hra v roli je pro dítě přirozenou aktivitou. Děti v nich zcela přirozeně přecházejí z roviny simulace do alterace i charakterizace. Role střídají, opouštějí a znovu se do nich vracejí. Přirozená hra v roli ve volné hře dětí nabízí učitelce nespočetné možnosti, jak dítě nenásilně rozvíjet ve všech výše uvedených rovinách (dramatické, umělecké, sociální i osobnostní). Nejčastější formou užití hry v roli v mateřské škole je simulace a alterace. Charakterizace je pro předškolní věk náročná, avšak dítě k ní dospěje přirozenou cestou právě hrou v roli prostřednictvím simulace a alterace.

Simulace – znamená transformaci sama sebe do určité fiktivní situace (já a moje jednání v situaci). Poskytuje jedinečnou možnost sebeprojekce do nejrůznějších životních situací, a to s výhodou hledání optimálního řešení (přehodnocováním, opakováním, zkoušením). V simulaci dítě jedná samo za sebe v simulovaných (fiktivních) podmínkách (např. kdybych se ztratil v lese).

Alterace – znamená, že dítě jedná v roli někoho či něčeho jiného (např. trpaslíka, který se ztratil v lese).

Charakterizace – je postup, při němž „herec” (dítě) přebírá cizí sociální roli s individuálními charakteristickými rysy. Je odrazem jeho představ, dojmů, postojů a hodnocení o dané roli. Důležité je, aby nebyla zaměňována za šarži (vnější gesta nebo pitvoření se), ale aby se opírala o vnitřní porozumění, pochopení a vcítění se do pocitů druhého. Dítě současně s rolí přijímá i zpřesňující charakteristiku (např. bojácný trpaslík se ztratil v lese).

Hra v roli přináší dítěti neoddiskutovatelné výhody. Dítě nevystupuje samo za sebe, role funguje jako ochranný mechanismus zbavující ostychu a sebepozorování, což oceníme především ve složitějších hrách a improvizacích. Vstoupení do role někoho jiného je základem k pochopení jeho chování a jednání, a tím základem k empatii.

Role dává dítěti větší prostor k rozvinutí představivosti a fantazie, umožňuje mu užití netradičních postupů i řešení situací. Užití hry v roli umožňuje větší škálu citového vyjádření i povahového rozlišení.

Literatura a použité zdroje

[1] – FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-626-8.
[2] – KARAFFA, J. Inspirace ke studiu dramatické výchovy a jejích směrů . Ostrava : OU, pracovní verze 1.0, studijní opora, 2004.
[3] – et al. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha : Tauris, 2006. ISBN 80-87000-00-5 .
[4] – MACHKOVÁ, E. Metodika dramatické výchovy. Praha : ARTAMA, 1992. ISBN 80-7068-041-5 .
[5] – PAULÍK, K. Základy vývojové psychologie. Ostrava : OU, 2005. ISBN 80-7368-039-4 .
[6] – PAVLAS, I. et al. Vývojová psychologie I. . Ostrava : OU, 1999. ISBN 80-7042-153-3 .
[7] – ŠIMANOVÁ, H. Dramatická výchova v mateřské škole. Praha : Sešit s dodatkem E. Machkové, 1992.
[8] – ŠIMÍČKOVÁ ČÍŽKOVÁ, J. et al. Přehled vývojové psychologie. Olomouc, 2005. ISBN 80-244-0629-2 .
[9] – ŠIMÍČKOVÁ ČÍŽKOVÁ, J. Poznávání duševního života dítěte. Olomouc : UP, 2004. ISBN 80-244-0329-3.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Bc. Radmila Michlíčková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
8. 6. 2010
Hry a dramatické činnosti k dětem neodmyslitelně patří. Pomohl Vám příspěvek zamyslet se nad dalšími způsoby jejich využití?

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • ve skupině se dokáže prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje; v běžných situacích uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku; je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy
  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)
  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • získanou zkušenost uplatňuje v praktických situacích a v dalším učení

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Frontální

Organizace prostorová:

Školní třída