Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Využití arteterapeutických technik k harmonizaci os...

Ikona informativni

Využití arteterapeutických technik k harmonizaci osobnosti dětí v mateřské škole

Autor: Barbora Hádlíková
Anotace: Popis arteterapeutických postupů za účelem socializace dětí v mateřských školách (převzato z RAABE).
Klíčová slova: arteterapie, socializace, prosociální chování, sociální a citová výchova

Text článku:


Text byl poskytnut Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe s.r.o.


Proč právě arteterapeutické techniky? Jak je využít za účelem socializace dětí v běžné mateřské škole? Co je to arteterapie? Jaké jsou druhy arterapeutických technik? Co všechno mohou tyto techniky ovlivnit? Jak postupovat při jejich realizaci v mateřské škole? Co je prosociální chování?

Arteterapie je léčebná metoda. Její techniky však můžeme využívat i v běžné mateřské škole - jako prostředek k harmonizaci osobnosti dítěte. Pomůžeme také dětem, které se mezi vrstevníky necítí tak, jak by si samy představovaly (děti agresivní, plaché apod.).

Jedná se o výtvarné tvoření, při kterém není důležitý výsledek, ale proces tvorby, radost z činnosti1. Způsob práce v tomto smyslu může působit jako prevence vzniku nežádoucího chování, přispívat k rozvoji osobnosti dětí, k sebepoznání, uvolnění napětí apod.

1. ARTETERAPIE A SOCIALIZACE

Všichni, kdo pracujeme v mateřské škole, jsme se setkali s dětmi, které zcela nezapadají mezi ostatní. Jsou příliš plaché, agresivní, úzkostné apod. Necítí se mezi ostatními dobře, jsou v kolektivu dětí nespokojené - jejich chování je "nápadné", nedokážou se včlenit mezi vrstevníky tak, jak by si to samy představovaly. Nejen pro ně, ale pro všechny děti v mateřské škole je vhodný arteterapeutický přístup k výtvarnému tvoření - přispívá k rozvoji osobnosti, sebevědomí, k sebepoznání, k harmonizaci osobnosti dětí a k jejich socializaci.

Nemělo by nám jít ale pouze o to, aby se děti v mateřské škole naučily, jak se správně chovat v kolektivu vrstevníků - aby se pouze přizpůsobily, ale aby také navázaly vztah s ostatními, který by se odvíjel od vzájemného pochopení a tolerance, aby se prosociální chování (etické chování) stalo jejich součástí a považovaly je za samozřejmé.

Zážitek a proces tvoření

V mnoha mateřských školách se můžeme setkat s tím, že je výtvarné tvoření většinou zaměřeno na výsledek činnosti nebo jen na zvládnutí různých výtvarných technik a nedává dostatek prostoru bezprostřednímu výtvarnému vyjádření dětí. Zážitek z činnosti a proces tvoření je velmi důležitý. Měli bychom usilovat o to, aby se dítě při výtvarné činnosti cítilo dobře, tzn. mělo radost z toho, že něco vytváří, nebálo se experimentovat, nemělo strach z toho, že třeba něco rozlije nebo pokazí.

Vhodně zvolená motivace, příjemné prostředí a arteterapeutický přístup k výtvarnému tvoření nám může pomoci a odpovídá také směřování rámcového programu pro předškolní vzdělávání. Výhodou je i skutečnost, že kreslení, malování a tvoření je pro dítě předškolního věku přirozené - tyto činnosti provádí rádo a často. S výtvarným tvořením v tomto smyslu mám velmi dobré zkušenosti a uplatňuji je v mateřské škole co nejčastěji.

Arteterapeutické techniky jsou vhodné především:

  • pro podporu rozvoje osobnosti dětí - rozvíjí sebepoznání, poznání druhých a komunikaci;
  • pro děti plaché a úzkostné;
  • pro děti agresivní;
  • jako prevence vzniku nežádoucího chování;
  • pro rozvoj tolerance k dětem, které se něčím liší od ostatních (rasová odlišnost, handicapované děti apod.);
  • pro uvolnění napětí.
1.1 Co je arteterapie?

Psychoterapeutická metoda
Arteterapie je jednou z psychoterapeutických metod. Opírá se o výtvarné projevy klientů jako o hlavní léčebný prostředek. Nejde při ní o vytvoření díla, které by bylo vysoce umělecky hodnotné, finančně oceněné či dokonalé, konečné, ale o proces tvorby, radost z tvoření. Termín arteterapie pochází ze spojení latinského ars = umění a řeckého terape = léčení, léčba. Léčebná hodnota výtvarného tvoření se uplatňovala od pradávna. Již pravěký člověk pomocí výtvarné tvorby (jeskyní malby apod.) vyjadřoval svůj vztah k prostředí, užíval ji při náboženských a společenských rituálech.

Jako zvláštní obor se arteterapie vyvíjí zhruba sto let. Zpočátku se jednalo pouze o zájem o spontánní výtvarné tvoření duševně nemocných. Umělci, jako jedni z prvních, využívali arteterapii ve zdravotních nebo výchovných zařízeních. Při své práci zaznamenali léčebné účinky výtvarné tvořivosti. Od druhé světové války se výtvarných technik používá k léčení psychických poruch v kombinaci s jinými psychoterapeutickými postupy.

Arteterapeut

U nás se často používá arteterapie jako názvu pro všechny druhy výtvarných a umělecko-řemeslných aktivit (výtvarná arteterapie). Zahrnuje tedy i činnosti, při kterých se pracuje s výtvarnými materiály, jako jsou dřevo, kov, sádra, hlína apod. Výtvarná arteterapie může být realizována individuálně nebo skupinově, je terapeutickým procesem, který usměrňuje atreterapeut, jenž zastává roli moderátora. Důraz je kladen na rozvoj tvořivých schopností a citový vývoj jedince.

Ve světě a také u nás učitelé projevují spontánní zájem o spojení arteterapie s výtvarnou a dramatickou výchovou.

1.2 Arteterapeutické techniky

Výtvarných technik a metod je obrovské množství a navzájem se prolínají. Můžeme si techniky vymýšlet, modifikovat je. Proto není možné zde všechny vyjmenovat.

Arteterapeutické techniky nabízejí široké využití v mnoha různých oborech zabývajících se prací s lidmi. Lze je využít ve výchově, sociální práci, psychoterapii, psychiatrii atd. Uvádím zde jen některé na ukázku:

A) Spontánní výtvarný projev

Při spontánním výtvarném projevu jde o hru s linií, barvou, tvarem. Hra s výtvarnými prostředky rozvíjí představivost, učí "nebát se plochy", pomáhá zmírnit napětí a zlepšuje schopnost soustředit se. Spontánního výtvarného projevu se často používá na začátku sezení pro připravení tzv. rozehřátí skupiny.

Technika skvrn do mokrého papíru
Využívá náhodnosti. Barvy zapouštíme pomocí štětce do mokrého papíru. Papír můžeme přeložit - vznikají barevné obrazce.

Výtvarný projev při hudbě
Jde o spojení zrakového a sluchového vjemu, o spojení hudby a výtvarného projevu. Hudba je pro výtvarnou tvorbu velkým inspiračním zdrojem, zvuky je možné ztvárnit barevně, barvy volíme např. podle dynamiky, rytmu hudby.

Patří sem muzikomalba. Jde o grafické vyjádření rytmu hudby, spontánní spojení kreslení s hudbou. Děti taktují do rytmu oběma rukama - při této fázi se uvolňuje celá motorika. V další části děti zachycují (pomocí kříd, pastelek, barev) na papír hudbu v podobě čar, geometrických tvarů apod.

Možné je ztvárnění hudby pomocí prstomalby. Zážitek hudby je potom intenzívní, nezprostředkovaný tužkou, křídou, štětcem apod. Děti s nadšením pracují, patlají prsty, dlaněmi, celýma rukama. Tato činnost je radostným uvolňujícím zážitkem.

Děti mohou své pocity zachytit také na základě emocionálního působení hudby. Na tuto práci lze použít libovolný výtvarný materiál. Často využívaná je volná malba při hudbě. Jedinci malují své zážitky z hudby pomocí temperových barev na papír velkého formátu. Vzniklá díla si mohou děti pojmenovat.

Tematický výtvarný projev
Zadávaná témata jsou z hlediska cílů arteterapie zaměřená na konfliktní a problémové oblasti. Tematické kresby a malby mají velký význam především u dětí, které mají potíže s verbálním vyjadřováním.

Několik témat pro inspiraci:

  • Vlastní minulost a přítomnost. Např. můj nejhorší zážitek, kdo jsem, čeho se bojím, jaký bych chtěl být, moje záliby apod.;
  • Moje rodina;
  • Budoucnost a cíle. Např. jaký bych chtěl být, můj domov, můj oblíbený hrdina apod.;
  • Abstraktní pojmy. Např. láska, nenávist, krása, strach, zlo, dobro, radost apod.;
  • Autoportrét, portrét.
Sebepoznání

Patří sem skupinové techniky, kdy každý kreslí portrét členů skupiny, skupinu nebo sám sebe, potom výsledek ukáže ostatním, ti to komentují - co by na portrétu změnili, co vidí jinak. Potom jsou obrázky doplňovány ostatními. Tyto techniky zkvalitňují sebepoznání a sebevnímání.

B) Skupinové výtvarné činnosti

Skupinová kresba domu
Technika slouží k zjišťování skupinové dynamiky. Každé dítě si vybere pastelku jiné barvy - barvy, kterou má nejraději. Na velký arch papíru potom děti malují společný dům. Učitelka téma dále nijak nevysvětluje, blíže neurčuje.

Skupina si také může o domě vymyslet pohádku. Variant této techniky je celá řada. Při procesu tvorby domu především sledujeme, jakým způsobem si jednotliví členové vybírají barvu, jakou barvu si vybírají, kdo se nejvíce zapojuje a kdo zůstává stranou, kolik je které barvy a která převládá, co kdo maloval, kdo s kým spolupracoval apod.

Společné kreslení a malování
Dvě i více dětí společně malují na větší papír. Výtvory mohou být tematické nebo volné. Při činnosti sledujeme vzájemnou spolupráci. Účastníci se při společném malování učí ohleduplnosti a respektování názorů druhých.

Interakční kreslení
Jsou vytvořeny dvojice, které společně malují na stejný papír. Při této práci se nemluví. Každý z dvojice si vybere jinou barvu tužky. Učitelka dvojici pouze řekne, že mají jeden papír dohromady. Je také možné, aby dvojice kreslila jen jednou tužkou nebo se zavřenýma očima. Při práci dvojic můžeme sledovat vzájemnou spolupráci, postup vzájemného kontaktu, agresi apod.

C) Trojrozměrné vytváření z různých materiálů

Modelování
Rozvíjí jemnou motoriku, cvičí tvarovou představivost a paměť. Práce s hlínou uvolňuje napětí. Pro modelování můžeme použít hlínu, plastelínu nebo modurit.

Koláž
Z výstřižků z barevných časopisů, ale i z jiného potištěného papíru, sestavujeme kompozici na určité téma (ilustrace pohádky, roční období apod.). Z papíru můžeme také vytrhávat. Připravené motivy nalepujeme na podkladový papír.

Asambláž
Při práci postupujeme podobně jako u koláže. Nalepujeme na podkladový materiál ústřižky textilu, různý odpadový nebo přírodní materiál (korálky, klacíky, kamínky, knoflíky apod.).

Muchláž
Obdoba technik koláže a asambláže. Zmuchláním, zničením různých druhů papíru vytváříme dílo, které má třetí rozměr. Kompozici potom můžeme dotvořit vodovými barvami a nalepit na ni různé papírové skládačky (harmonika, parník apod.).

1.3 Prosociální chování

Za jednu ze základních funkcí mateřské školy považuji funkci socializační. Součástí socializačního procesu je rozvíjení prosociálního chování (kontrola agresivity, rozvoj schopnosti empatie, přijetí nutnosti potlačit vlastní aktuální potřeby).

Domnívám se, že právě arteterapeutické techniky jsou k rozvoji prosociálnosti vhodné - rozvíjí faktory, které podporují pozitivní vývoj osobnosti, její identitu a směřování k prosociálnosti. Tyto faktory jsem přejala z projektu výchovy k prosociálnosti profesora Roberto Roche Olivara. Jsou sestaveny postupně:

  • komunikace;
  • důstojnost lidské osoby, sebeúcta;
  • pozitivní hodnocení druhých;
  • tvořivost, kreativita;
  • komunikace citů, umění dát city najevo;
  • empatie;
  • asertivita, obrana oprávněných zájmů;
  • reálné a zobrazené vzory;
  • spolupráce, pomoc, dělení, darování.
Komunikace

Ve skupině s dětmi při výtvarných činnostech rozvíjíme postoje a způsobilosti ke komunikaci: umět se zeptat, poděkovat, poprosit, naslouchat sobě i druhému - soustředit se, věnovat druhému zájem. Snažíme se vytvořit příjemnou atmosféru a děti vhodně motivovat. Děti jsou potom aktivní a plné očekávání - pozorné, ochotnější spolupracovat, komunikovat. Během činností a ve společných závěrečných rozhovorech se děti učí jasně komunikovat, lépe vyjadřovat své myšlenky, názory a pocity a jsou citlivější ke sdělení druhých.

Sebeúcta

Sebepojetí a sebeúcta tvoří základ osobnosti. Sebepojetí se týká fyzického já dítěte (škaredý, pěkný apod.) a psychického já, jež vyslovováním úsudků a chováním ovlivňuje rodina, kamarádi, učitelka. Proto podporujeme a rozvíjíme sebeuvědomění, sebepoznání a sebevědomí dětí prostřednictvím výtvarných činností a svými postoji.

Pozitivní hodnocení

Aby člověk viděl pozitivně, musí ho v období dětství podporovat kladné hodnocení učitele. Pozitivní hodnocení sebe i druhých je předpokladem pozitivního mravního vývoje. Děti při činnostech často chválíme a vedeme k tomu, aby poděkovaly, když jim někdo pomůže, zatleskaly, když se někomu něco podaří apod. V závěrečných rozhovorech děti vybízíme, aby vyjadřovaly své názory a postřehy nejen na své výtvory, ale také na díla ostatních. Vedeme je k tomu, aby viděly něco pozitivního nejen u sebe, ale i u druhých dětí.

Kreativita

Pomocí tvořivosti nachází člověk nové cesty, dospívá k pokroku a poznání. Proto by se tvořivá činnost měla rozvíjet již u malých dětí. Děti se prostřednictvím tvořivých, výtvarných činností naučí využívat svoji představivost, soustředit se a být samy se sebou, vyjádřit své pocity a city a vidět svět očima druhého. Tvořivá činnost přispívá také k tomu, aby se dítě nebálo projevit jako osobnost a nemělo obavu zkusit něco nového - experimentovat apod.

Projevování citů

Děti se naučí komunikovat (vyjadřovat své city, pocity), když mají příklad ve svém okolí, když cítí v dospělých autentičnost, opravdovost. Proto se snažíme vyjadřovat své city přirozeně, klidně, spontánně a totéž podporujeme i při vyjadřování dětí. Výtvarnými činnostmi chceme dosáhnout toho, aby děti byly ke svým pocitům vnímavější - naučily se jim rozumět, rozeznávat je.

Empatie

Projevy prosociálního chování, jako je pomoc, dárek, solidarita, vyplývají ze soucitu, z poznání potřeb druhého - z empatie. Empatie zjednodušuje komunikaci. V kolektivu se stávají neoblíbení ti, kteří zůstávají soustředěni sami na sebe, ti, co nejsou ochotni "překročit svůj stín". Rozvoj empatie podporuje vhodně navozená atmosféra, motivace, společné prožitky při výtvarných činnostech, vyprávění, rozhovory.

Asertivita

Asertivní člověk je přímý, snaží se vyjádřit, co chce, tak, aby to druzí pochopili. Když dítě chce, aby byly respektovány jeho zájmy, mělo by se snažit respektovat zájmy druhých. Ani agresivní, ani pasivní jednání nepodporuje prosociálnost, ztěžuje nebo omezuje spolupráci. Dítě by mělo mít odvahu říct, co si myslí, že je správné, a umět se prosadit, ale i ovládat. I to si dítě procvičuje při malování a při společných rozhovorech.

Vzory

Děti se nejvíce identifikují se svými rodiči, sourozencem, kamarády, vychovateli, ale i s osobnostmi veřejného života i s hrdiny - vzory, které se objevují v televizi či filmu, v literatuře. Děti k výtvarným činnostem můžeme motivovat četbou literatury. Prožíváním příběhů získají děti hodně zkušeností a jsou podněcovány k zamyšlení. Kvalitní texty jsou pro děti velmi důležité. Dítě je vnímavé a jeho osobnost se tak kultivuje.

Spolupráce

Výchovou k prosociálnosti lze dosáhnout toho, že si děti předškolního věku dokážou uvědomit, jak mohou pomoci někomu vyřešit nějaký problém, pomáhají ostatním, umí dosáhnout určitého cíle, dovedou ocenit druhého a dokážou projevit radost z jeho úspěchu.

Ve výtvarných činnostech ve skupině mají příležitost takto reagovat. Tyto body lze od sebe jen těžko oddělit, neboť se rozvíjí paralelně. Měly by prostupovat všemi realizovanými činnostmi. Je vhodné postupovat od rozvíjení vztahu dětí k sobě samým a k rozvíjení vztahu dětí k sobě navzájem. Domnívám se, že právě arteterapeutické techniky jsou vhodné k rozvoji prosociálnosti, protože děti předškolního věku využívají k vyjádření prožitků spontánně výtvarného tvoření.

2. SKUPINOVÁ PRÁCE S DĚTMI
Výhody

Výhody skupinové práce vyplývají z toho, že vývoj člověka od počátku probíhá v sociálním prostředí - nejdříve v rodině, později v kontaktu s vrstevníky i s dalšími lidmi mimo rodinu. V rámci těchto skupin probíhá postupná socializace a enkulturace. Sociální prostředí ovlivňuje vývoj osobnosti člověka, může na něj působit pozitivně, ale i negativně.

Výtvarná činnost, která se uskutečňuje ve zvláštní hravé atmosféře, posiluje pocit sounáležitosti, umožňuje sebepoznání, poznání druhých, zkvalitňuje komunikaci a poskytuje členům skupiny obohacující zkušenosti. Může také působit jako prevence proti vzniku nežádoucího chování nebo nežádoucí chování změnit.

Při tomto arteterapeutickém výtvarném tvoření dětí je podporována dětská spontaneita.

Pozitivní zpětná vazba

  • Výtvarné práce se nerozlišují na dobré a špatné, všechny jsou přijímány kladně. Pedagog by měl dítě při činnosti povzbuzovat, poradit mu, ale nezasahovat do jeho výtvarného projevu. Měl by respektovat jeho osobnost, mít porozumění pro zvláštnosti dětského vidění světa.
  • Úkolem pedagoga při tomto způsobu práce je navodit příjemnou náladu a tvořivou atmosféru. Důležitá je také motivace, je možné použít hudbu, tanec, dramatizaci, literaturu apod.
  • Vlastní činnost s dětmi by měla být předem naplánovaná, pedagog by však měl být schopen svůj plán podle situace pozměnit - improvizovat.
  • Důležité je, aby skupina měla na práci klid a nebyla ničím a nikým rušena.
  • Ve společných rozhovorech si děti uvědomí, co prožívaly během tvořivé činnosti. Povídání o zážitcích z tvorby posiluje sebevědomí, děti se učí vážit si a přijímat své tvořivé schopnosti na základě toho, jak jejich práci přijímají ostatní. Je vždy nejdůležitější, co o své práci říká její autor. Určitý význam mají ale také postřehy a připomínky ostatních dětí. Nikdo nesmí být nucen k tomu, aby o svém díle mluvil. Ve skupině si můžeme s dětmi povídat tom, jak se jim práce líbila, jaké asociace v nich vyvolala apod.
  • Zakončení je stejně důležité jako zahájení. Můžeme použít také závěrečný rituál - např. společný pokřik. Vytvořená díla dětí bychom měli uchovávat. Všechny práce je vhodné označit datem a jménem dítěte a vystavit je.

1 Protože se tak proces tvorby opírá o prožitek (zážitek), je vhodnou metodu pro vzdělávání předškolních dětí.

Článek je v těchto kolekcích:
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 27. 06. 2006
Zobrazeno: 22749krát
reklama
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
HÁDLÍKOVÁ, Barbora. Využití arteterapeutických technik k harmonizaci osobnosti dětí v mateřské škole. Metodický portál: Články [online]. 27. 06. 2006, [cit. 2016-07-01]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/623/VYUZITI-ARTETERAPEUTICKYCH-TECHNIK-K-HARMONIZACI-OSOBNOSTI-DETI-V-MATERSKE-SKOLE.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.

reklama

Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.