Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Proč les v noci nespí
Odborný článek

Proč les v noci nespí

9. 1. 2009 Předškolní vzdělávání
Autor
Miroslava Straková

Anotace

Děti se v tomto bloku blíže seznamují s lesními zvířaty a jejich způsobem života.

Navození atmosféry

Popis činnosti:

Učitelka stáhne žaluzie, děti se posadí na koberec. Učitelka se dětí ptá, co jim tato atmosféra připomíná (večer, noc), ptá se, kdo byl o prázdninách déle venku, např. u ohně, zda spal někdo pod stanem apod. Naváže rozhovor s dětmi o tom, jaké měly pocity, když byly venku za šera nebo za tmy (např. bylo jim hezky u ohně, když zpívaly s rodiči a kamarády, bály se tmy, protože se v ní hůře orientovaly, slyšely různé zvuky např. zvířat, jedoucí vlak a další).

Pohádka o lesních zvířátkách

Pomůcky: stínové divadlo, loutky, baterka, velký arch papíru, kde je znázorněn les v noci se zvířaty žijícími v lese

Popis činnosti:

Pomocí stínového divadélka vypráví učitelka dětem krátký příběh o lesních zvířátkách, která hledala v noci potravu. Po té následuje vyprávění o tom, proč zvířátka hledají potravu v noci, jak se orientují ve tmě, co dělají ve dne. Na zdi je připevněn velký formát papíru, kde je znázorněn les v noci, jsou zde znázorněna zvířátka žijící v lese. Děti mají určit, která zvířata ve dne spí nebo odpočívají a v noci loví. (netopýr, kuna, lasička, ježek, sova, liška, jezevec, divoká kočka, divoké prase...) Zvířátka, která v noci hledají potravu, mají na obrázku otevřené oči.

Proč lesní zvířátka v noci nespí?

Pomůcky: velký arch papíru znázorňující různé lidské činnosti

Popis činnosti:

Učitelka připevní na stěnu další velký arch papíru, kde je znázorněn les, pole, silnice, město a lidé, kteří vyvíjejí ve dne různé činnosti - pracují na polích blízko lesa, na polích jezdí traktory a kombajny, na silnicích (právě i kolem lesa) jezdí auta, autobusy, vlaky, ve městě nebo na vesnici se staví např. domy nebo se opravují silnice, lidé chodí do lesa na procházky apod. Všechny zvuky těchto činností se rozléhají daleko do okolí, tedy i do lesa, kde žijí zvířátka. Děti popisují činnosti na obrazové předloze, popř. jmenují další činnosti lidí, na které si vzpomenou.

Zvířata jsou plachá, obávají se různých zvuků, proto jsou přes den schovaná ve svých příbytcích a odpočívají. Večer a v noci, když lidé přestanou pracovat a vše utichne, zvířátka se probouzejí a jdou hledat potravu. Je to vlastně obráceně, než u lidí – lidé a děti ve dne pracují, hrají si, chodí na procházky, sportují a v noci spí. Zvířátka ve dne spí a v noci pracují – shánějí pro sebe a svá mláďata potravu.

Jak se zvířátka ve tmě orientují

Popis činnosti:

Učitelka s dětmi zopakuje, jaké smysly máme a k čemu nám slouží. Vysvětlí dětem, že i zvířátka používají zrak, sluch, čich, hmat a chuť, ale mají je jinak vyvinuté (některé méně, některé více) než člověk. Některá zvířátka např. hůře vidí, protože v noci zrak tolik nepotřebují, ale zato mají lépe vyvinutý čich a sluch. Vyzkoušíme si, jak se zvířátka podle svých smyslů orientují.

Zrak – překážková dráha

Pomůcky: strachový pytel, lavička, lano, obruč, různé předměty imitující potravu pro zvířátka, šátek

Popis činnosti:

Učitelka připraví jednoduchou překážkovou dráhu – např. prolézání strachovým pytlem, přelézání lavičky, chůze po laně. Děti se promění na zvířátka a zkouší si „po tmě" najít potravu. Děti utvoří zástup, učitelka jednotlivým dětem zaváže oči šátkem. Děti zdolávají překážkové dráhy dle svých věkových a individuálních schopností buď samy, nebo s pomocí učitelky či dalšího dítěte, které nemá zavázané oči – v tomto případě se zde procvičuje další druhotný prvek, a to umět pomoci kamarádovi (vzít ho za ruku, slovní pomoc při překonávání překážky – fyzická i psychická podpora). Na konci dráhy na děti-zvířátka čeká potrava, kterou si hmatem musí najít (nějaký předmět znázorňující potravu umístěnou v obruči). Takto se vystřídají všechny děti.

Hmat – určování předmětů

Pomůcky: drobné hračky ze třídy, předměty denní potřeby

Popis činnosti:

Učitelka má na stole připravené různé předměty, se kterými děti denně přicházejí do styku (různé hračky ze třídy, předměty denní potřeby). Děti všechny předměty postupně vyjmenují. Děti se otočí, učitelka předměty pomíchá a zakryje látkou nebo ubrusem. Děti se otočí zpět, jednotlivě přicházejí ke stolku a pod látkou vyberou jeden předmět, který se snaží určit. Když ho pojmenují, vyndají ho a ukáží ostatním dětem, zda předmět správně určily. Všechny jednotlivé předměty, které určí, dávají na jiný stolek nebo na koberec. Postupně děti takto určují všechny předměty, které jsou schované pod látkou.

Sluch – určování zvuků

Pomůcky: různé předměty – lžičky, igelitový sáček, nůžky, klacíky, dřevěné kostky ad.

Popis činnosti:

Učitelka dětem připomene, že v noci nic nevidí, protože je tma, ale mohou slyšet různé zvuky. Hra „Na noc" – učitelka otevře okno, děti si sednou na koberec, zavřou oči a určují všechny zvuky, které slyší, i ty, které neumějí správně definovat – slyší jedoucí auta na silnici, traktor na poli, hlasy ve školce, cinkání nádobí v kuchyni, otvírání/zavírání dveří, různé bouchání, šumění, cinkání apod.

Hra pokračuje v malé obměně – děti otevřou oči, ale sednou si zády k učitelce a snaží se poznávat a určovat další zvuky, které učitelka předvádí – cinkání lžiček, trhání papíru, šustění igelitového sáčku, stříhání nůžkami, lámání klacíků, stavění z dřevěných kostek, zavírání okna, nalévání vody ad.

Čich – určování potravin

Pomůcky: různé druhy ovoce, zeleniny, koření, bylinky

Popis činnosti:

Učitelka si povídá s dětmi o tom, že lidé konzumují jinou potravu než zvířátka - děti jmenují, co vše lidé jedí a co jednotlivým dětem chutná. Ale pokud bychom měli hůře vyvinutý zrak, stejně jako některá zvířátka, dokázali bychom poznat potravu podle čichu?

Učitelka má na stole různé potraviny – ovoce, zelenina, pečivo, koření, bylinky. Děti jednotlivé druhy nejdříve pojmenují. Po té si sednou do kruhu, zavřou oči a učitelka nechá kolovat různé potraviny, které děti poznávají podle čichu, vůně mohou blíže specifikovat – vůně se jim líbí x nelíbí, voní sladce, málo, výrazně apod. Dále děti určují vůně jednotlivě – učitelka zavazuje postupně jednotlivým dětem oči šátkem a děti rozlišují 2–3 vůně různých potravin. Pokud nedokáží přesně určit druh, snaží se alespoň určit, zda jde o ovoce, koření, bylinku...

Chuť – určování ovoce a zeleniny

Pomůcky: různé druhy ovoce a zeleniny, tácky

Popis činnosti:

V předešlé činnosti určovaly děti potraviny podle čichu, nyní se zaměříme na poznávání a určování ovoce a zeleniny podle chutě. Děti mají nakrájenou zeleninu a ovoce na malé kousky (jablka, hrušky, švestky, rajská jablíčka, okurky, papriky, mrkev, meloun, hroznové víno, broskve, nektarinky, meruňky). Rozdělí se do dvou skupin a posadí se na židličkách naproti sobě. Jedna skupina dětí má zavázané oči šátkem, druhá skupina dětí má v ruce tácky s různými druhy ovoce a zeleniny a lžičkou dává ochutnat naproti sedícím kamarádům postupně různé druhy. Děti se zavázanýma očima se snaží podle chuti určit, které ovoce nebo zeleninu právě jedí. Po chvíli se děti v této činnosti vystřídají. Učitelka upozorní děti, aby při ochutnávání nechvátaly a snažily se správně určit, co právě jedí, a také specifikovat chuť - sladké, kyselé, šťavnaté, popř. tvrdé, měkké apod.

Čím se lesní zvířata živí a kde bydlí

Pomůcky: obrazový materiál, obrázky jednotlivých zvířat, obrázky potravy

Popis činnosti:

Vrátíme se k velkému archu znázorňujícímu les s lesními zvířaty a podle obrázku i podle předchozích znalostí si zopakujeme, kde si jednotlivá zvířata stavějí svá obydlí – liška a jezevec bydlí v noře, myška v díře, sova na stromě, divoké prase v houští a/nebo na pasekách, kuna v dutinách stromů...

Na koberci jsou na jedné straně připravené obrázky jednotlivých lesních zvířat a na druhé straně potrava pro lesní zvěř. Každé zvíře se ovšem živí něčím jiným. Dokážeme určit, která potrava patří jednotlivým zvířatům? Děti na základě předchozího prohlížení Encyklopedie myslivosti a vyprávění nad knihou a za pomoci slovní nápovědi učitelky přiřazují obrázky s potravou k obrázkům zvířat (liška – hmyz, měkkýši, rostliny, prase divoké – lesní plody, kořínky, hmyz apod.).

Pohybová chvilka – hra na sovy

Pomůcky: obrázek sovy

Popis činnosti:

Učitelka připevní na stěnu velký obrázek sovy a vypráví dětem některá specifika o sovách – umí otočit hlavu o 180 stupňů, mají výborný zrak, když letí, nejsou vůbec slyšet, protože mají velmi jemná peříčka (ukázka sovího peří), mají velkou sílu v nohách a drápech, které potřebují k ulovení své kořisti, ale také aby mohly sedět na větvích stromů.

Hra „na sovy" – děti-sovy sedí na koberci s nohama snožmo. Nejprve otáčí hlavu na jednu a na druhou stranu nejvíce, jak to jde, pak mrkají pomalu očima, protáhnou si nohy a procvičí drápky (krčení a natahování prstů), protřepou si křídla (ruce) a zamávají s nimi, nakonec se postaví a proletí po lese (po třídě), ale potichoučku, aby nebyly vůbec slyšet, a nevyplašily tak svou kořist. Na závěr si sovy lehnou na koberec a odpočívají.

Maminka liška se vrací do nory

Pomůcky: stan, strachový pytel, puzzle

Popis činnosti:

Učitelka rozvine s dětmi rozhovor, jaký mají doma pokojíček, co vše v něm mají a také, zda si tam uklízí své hračky. Podíváme se, jak to vypadá v liščím pokojíčku – v noře, kde bydlí liščata.

Ve třídě je postavený malý stan a před stanem natažený strachový pytel, což symbolizuje liščí noru. Mezitím, co maminka-liška šla v noci na lov, malá liščata si hrála v noře a zanechala po sobě velký nepořádek - spoustu rozházených kousků puzzle a pak si odešla hrát před noru. My se do té nory půjdeme podívat a pomůžeme malým liščatům nepořádek uklidit.

Děti jednotlivě prolézají strachovým pytlem až do stanu, každé dítě sebere jeden díl puzzle a vrací se s ním ze stanu strachovým pytlem zpět. Postupně tak děti přinesou „z nory" všechny díly puzzle a „v lese před norou" z nich společně sestaví obrázek. Obrázek představuje les s lesními zvířaty, která děti vyjmenují. Učitelka vypráví dětem konec příběhu – když se liščata vrátila do své nory, divila se, kde mají své puzzle, a byla smutná, že se o své hračky lépe nestarala a neuklízela si je. Slíbila své mamince-lišce, že příště si všechny své hračky budou uklízet.

Zde je zřejmý také výchovný podtext, který dětem nepřímo vštěpuje, že je správné o své věci a hračky dobře pečovat a uklízet je na svá místa.

Kdy je noc a kdy je den – časové představy

Pomůcky: obrazový materiál

Popis činnosti:

Učitelka připevní na stěnu obrázky, na kterých jsou zachyceny činnosti dětí a dospělých v jednotlivých časových úsecích (noc, ráno, dopoledne, poledne, odpoledne, večer). Ráno v komunitním kruhu si s dětmi vypráví, jak se vyspaly, jestli se jim něco zdálo, zda si povídaly před spaním s rodiči nebo jim rodiče přečetli pohádku, zda mají ve své posteli nějakou plyšovou hračku apod. Připomene dětem, že když dospělí a děti spí, lesní zvířátka se probouzejí a chystají se na lov. Naváže rozhovor o tom, kdy je vlastně noc a kdy den (tma x světlo). Podle jednotlivých obrázků si všichni společně povídají o dalších časových úsecích ve spojitosti s konkrétními činnostmi. Děti dále doplňují, co ještě mohou dělat nebo dělají dopoledne, co odpoledne, co dělají dopoledne doma a co ve školce, co dělá jejich maminka a co dělá tatínek, sourozenci apod.

Kdy snídáme a kdy večeříme

Pomůcky: obrazový materiál, loutkové divadélko

Popis činnosti:

Učitelka naváže na předchozí činnost, ale obrázky se nějak pomíchaly. Úkolem dětí je seřadit obrázky ve správné časové posloupnosti. Stručně si zopakují jednotlivé časové úseky ve spojitosti s činnostmi. Učitelka zahraje dětem krátkou loutkovou scénku o holčičce, která měla hlad, ale nechtěla jíst oběd, který jí maminka připravila. Místo oběda však snědla čokoládu, sušenky, bonbony, zmrzlinu... až ji z toho všeho rozbolelo bříško.

Rozhovor s dětmi – co obvykle jíme k obědu, zda je zdravé jíst tak jako holčička v pohádce, co měly děti včera k obědu ve školce a co doma k večeři, zda jim to chutnalo, co rády jedí apod. Učitelka dá dětem k dispozici obrázky s různými jídly, podle kterých děti určují, co jíme k snídani, svačině, obědu a večeři. Dále děti určují, ve kterou dobu snídáme, svačíme, obědváme atd.

Najde jezevec svou potravu?

Pomůcky: pracovní listy s labyrintem, obrázek jezevce

Popis činnosti:

Učitelka si krátce s dětmi zopakuje základní poznatky o jezevci - kde žije, čím se živí. Za potravou se vydává v noci. Mimo jiné se živí hmyzem, který najde při své noční výpravě. Pomůžeme jezevci najít potravu? Děti sedí u stolečků, každé dítě dostane arch papíru s labyrintem. Labyrint znázorňuje propletené lesní pěšinky, jen jedna je však ta správná, na níž jezevec najde různý hmyz. Děti zkouší najít správnou cestu nejprve prstem, po té ji vybarví pastelkou. Jinou pastelkou zakroužkují nebo jinak označí všechen hmyz, který po cestě našly, a snaží se ho určit.

Jazykové hrátky se zvířátky

Pomůcky: obrázky lesních zvířat, pěnová písmena, kniha

Popis činnosti:

Na koberec učitelka rozloží kartičky s lesními zvířaty obrázkem dolů. Děti zvedají jednotlivé kartičky, pojmenují jednotlivá zvířátka a snaží se o nich říct jakoukoliv další informaci (jaké si staví obydlí, čím se živí, podle kterého smyslu se orientuje v lese apod.). Jako poslední informaci se děti snaží určit první písmeno ve slově. Jednotlivá velká pěnová písmena mají děti rozložená na stolku, písmeno, na které začíná jméno zvířátka, zkouší děti vybrat nebo ho vybere učitelka a přiloží k příslušnému obrázku zvířátka.

Na závěr nácvik tematické básničky:

V létě

Povídala liščata,

že jsou v létě uhřátá,

když si hrají na honičku,

bylo by jim líp jen v tričku.

Máma liška v okamžiku

vydala se do butiků,

triček měli všude dost-

ne však liščí velikost.

Pohybová hra „Na zvířátka“

Pomůcky: malé lepící kartičky s jednotlivými lesními zvířaty (nejvíce 3 druhy), obrázek houští, nory, stromu, stromečky ze stavebnice

Popis činnosti:

Děti mají k dispozici malé lepící kartičky se třemi druhy lesních zvířat – liška, sova, divoké prase. Každé dítě si vybere jednu libovolnou kartičku. Učitelka umístí ve třídě na různé strany obrázek nory, houští a stromu. Do prostoru třídy za pomoci dětí rozmístí lesní stromy (ze stavebnice). Děti-zvířátka běhají po lese, přičemž musejí dávat pozor, aby nešláply na žádný stromeček a neshodily ho. Na předem domluvený signál (např. CD se zvuky lesa) se běží zvířátka schovat, ovšem každé do svého příbytku (lišky do nory, sovy na strom, divoká prasátka do houští). Hra se opakuje, přičemž si děti vyměňují zvířecí symboly, představují pak jiné zvířátko a musí opět do správného domečku.

Děti si touto hrou opakují nejen poznatky o lesních zvířatech, ale současně si procvičují rychlost, pohotovost, pozornost a ohleduplnost (nešlapat na stromečky), reakci na změnu.

Výroba netopýra

Pomůcky: čtvrtky, odstřižky semiše, lepidla, vodové barvy, štětce

Popis činnosti:

Děti si s učitelkou zopakují básničku o netopýrech, kterou již znají:

Netopýří lež

Netopýr ve slabé chvilce

slibuje své netopýrce:

Obstarám ti jeskyni

dva plus jedna s předsíní!

Netopýrka nejdřív září,

pak se ozve: I ty lháři!

Kde jsi viděl jeskyně,

co mají i předsíně!

Vyprávění učitelky s dětmi o způsobu života netopýrů (kde žijí, čím se živí, kdy loví, popis jejich těla). Učitelka ukáže dětem netopýra vyrobeného ze čtvrtky a navrhne dětem, že si takového netopýra všichni vyrobí.

Starší děti si vystřihnou ze čtvrtky předkresleného netopýra, mladší děti dostanou netopýra již vystřiženého. Na bříško mu nalepí semiš (děti mají na výběr několik odstínů barev), zbytek těla vymalují vodovými barvami, na závěr mu nalepí oči a čumáček. Hotové netopýry si děti vystaví a společně prohlédnou.

Kde žije kočka

Pomůcky: encyklopedie, pěnová chodidla s provázky – chůdy, pruh látky s různými druhy materiálu

Popis činnosti:

Rozhovor s dětmi, kdo má doma nějaké zvířátko a zda má někdo doma kočku. Učitelka dětem vypráví, že kočka, která se chová doma, je kočka domácí. V lese však žije také kočka, té se říká kočka divoká. Děti si prohlíží obrázky v encyklopedii, učitelka doplňuje informace - kočka divoká loví v noci, na tlapkách má polštářky, tudíž není vůbec slyšet, fousky na čumáčku jí slouží jako hmat, je rychlá, dobře šplhá po stromech.

Chůze jako kočka – děti utvoří řadu a postupně si navlékají „kočičí tlapky" (růžová pěnová chodidla na provázku – děti si stoupnou bosýma nohama na pěnová chodidla, uchopí provázky a jdou jako na chůdách). Vyznačený úsek ve třídě našlapují měkce jako kočka. Takto se vystřídají všechny děti.

Kočky mají svá měkká chodidla citlivá a musí dávat pozor, aby nešláply na nějakou nebezpečnou překážku. Umíme popsat, na jaký materiál šlapeme?

Učitelka natáhne dlouhý pruh látky, který je pošitý různým materiálem – látka, plyš, igelit, vlna, kožešina, smirkový papír apod. Děti opět utvoří řadu a postupně bosýma nohama pomalu přecházejí po různých materiálech. Snaží se přitom určit vlastnosti jednotlivých materiálů – je to měkké, hladí to, škrábe to, je to studené, hladké, drsné, příjemné, nepříjemné...

Hudební hrátky se zvířátky

Pomůcky: klávesy, Orffův instrumentář, CD s nahrávkou zvuků lesních zvířat

Popis činnosti:

Učitelka přečte dětem krátkou pohádku Proč mělo slunce na nose varhánky, děti stručně vyprávějí, o čem pohádka byla a co už vědí o zvířátkách, která se v pohádce vyskytují (liška, zajíc). Na pohádku navazuje jednoduchá písnička Jak chodí lišky – nácvik této písně s doprovodem kláves. Po té děti jmenují různá lesní zvířátka a rytmizují jednotlivá slova hrou na tělo nebo pomocí Orffova instrumentáře. Znovu si zazpívají novou písničku, po té si lehnou na koberec a na oplátku jim teď „zazpívají" lesní zvířátka. Učitelka pustí CD, kde jsou zachyceny zvuky lesních zvířat (ježek, kuna, liška, veverka, prase, srnec, káně sojka ad.). Děti nejprve pouze poslouchají, při dalším poslechu zkouší poznat, který hlas patří ke kterému zvířátku, a také se snaží jednotlivé hlasy charakterizovat – pronikavý, tichý, přerušovaný, vysoký apod.

Vycházka do lesa

Pomůcky: přírodní materiál

Popis činnosti:

Před vycházkou si učitelka zopakuje s dětmi zásady správného chování v lese, děti zdůvodní, proč se mají chovat v lese tiše, ohleduplně, nešlapat na malé stromečky, nelámat větvičky, nekřičet apod.

Během vycházky děti popisují vše, co vidí (všímají si měnící se podzimní přírody, popisují barvy, hledají stopy zvířátek nebo známky toho, že tam nějaké zvířátko bylo...), a vše, co slyší (šumění větru, praskání větviček, příp. hlasy zvířat nebo ptáků...). Dále popisují různé vůně, hmatem opatrně zkouší různé materiály (větvičky, šišky, mech, stromová kúra) a charakterizují jejich vlastnosti (hladké, drsné, studené, mokré, hebké, měkké, pichlavé...). Na závěr děti v lese staví domečky „pro zvířátka" z různých přírodních materiálů, které najdou kolem sebe. Domečky staví v malých skupinách nebo ve dvojicích. Hotové domečky si pak všichni společně prohlédnou a každá skupinka dětí popíše kamarádům, z jakých přírodních materiálů domeček postavila a pro jaké zvířátko.

Otázky zvědavé sovičky

Pomůcky: látková sova, papírky s úkoly, odměny pro děti

Popis činnosti:

Učitelka krátce shrne, co vše se děti v poslední době dověděly o zvířátkách žijících v lese, a současně má pro děti překvapení: do školky přilétla z lesa sova, která slyšela, že si děti povídaly o ní a o dalších lesních zvířátkách. Je moc zvědavá, co vše se děti naučily. Velká látková sova má na těle spoustu malých kapsiček a v každé kapse jeden úkol. Za každý splněný úkol dostanou děti odměnu (obrázek, sladkost). Učitelka připevní sovu na stěnu a děti vytahují z kapsiček jednotlivé úkoly, které se snaží správně zodpovědět (např. kde si staví obydlí jezevec, čím se živí divoké prase, poznáš hlas zvířete – zvuková ukázka, jmenuj alespoň jeden poznatek o lišce, umí kočka divoká šplhat po stromě?).

Na závěr děti dostanou odměnu od sovičky a velkou pochvalu od paní učitelky za své znalosti.

Použitá literatura:

Balík, J.: Hrátky se zvířátky. Praha: Vydavatelství Rotag, 2001, s. 10 - 11. ISBN 80-901182-6-7.

Červený, J. a kol.: Encyklopedie myslivosti. Praha: Ottovo nakladatelství-Cesty, s. r. o., 2004. ISBN 80-7181-901-8.

Pelz, P.: Zvuky lesa. Praha: Sdružení Tereza, 2005.

Středa, L.: Medvěd na plovárně. Kladno: Vladimír Macek, 2004, s. 23, 25. ISBN 80-7351-073-1.

Literatura a použité zdroje

[1] – BALÍK, J. Hrátky se zvířátky. Praha : Rotag, 2001. ISBN 80-901182-6-7.
[2] – ČERVENÝ, J. Encyklopedie myslivosti. Praha : Ottovo nakladatelství – Cesty, s. r. o., 2004. ISBN 80-7181-901-8.
[3] – PELZ, P. Zvuky lesa . Praha : Sdružení Tereza, 2005.
[4] – STŘEDA, L. Medvěd na plovárně. Kladno : Vladimír Macek, 2004. ISBN 80-7351-073-1.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Miroslava Straková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • řeší problémy, na které stačí; známé a opakující se situace se snaží řešit samostatně (na základě nápodoby či opakování), náročnější s oporou a pomocí dospělého
  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • ovládá řeč, hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog
  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje, všímá si souvislostí, experimentuje a užívá při tom jednoduchých pojmů, znaků a symbolů

Organizace řízení učební činnosti:

Individuální, Skupinová, Frontální

Organizace prostorová:

Exkurze, Školní třída