Metodický portál 

Text článku:

Zkuste si pravidelně vyčlenit čas na chvilky, v nichž se zaměříte na odhalení toho, co je pro činnost a jednání určitého dítěte typické. Můžeme je nazývat např. poznávací chvilky. Umožní nám lépe dítě v potřebných směrech poznat a následně mu připravit odpovídající vzdělávací nabídku, tj. vhodnou jak po stránce obsahu, tak i metody.

V těchto chvilkách jednotlivým dětem nabídneme různé dílčí didakticky zaměřené hry a činnosti. Pozorování dítěte v těchto situacích by vám mělo pomoci objevit, co je charakteristické pro psychické procesy, které jsou u každého dítěte víceméně stálé a neměnné, a odlišit je od deficitů, které vycházejí z nedostatku vzdělávacích podnětů a příležitostí. Vrozené dispozice musíme respektovat a měli bychom proto velice odpovědně zvažovat, kdy je vhodné je ovlivňovat a měnit. Dítě, kterému je vlastní pomalejší myšlení, může nutkavá pobídka neurotizovat stejně tak jako aktivitou překypující dítě soustavné tlumení. Naproti tomu opoždění z nedostatku podnětů a zkušeností bychom měli co nejdřív a nejúčinněji kompenzovat a ovlivňovat.

V navozené situaci, která vychází z přesně stanovených konkrétních záměrů, získáte spolehlivé údaje a ověříte si předpoklady o individuálních možnostech dítěte. Někdy je užitečné sledovat opakovaně jen jeden znak a prověřovat ho několikrát v obměňovaném zadání, aby se zjistilo, zda dochází k přenosu zkušeností a celkovému posunu. Většinou dokážeme sledovat i více znaků a jejich širší souvislosti.

Tuto metodu uplatníme tehdy, chceme-li se dozvědět například:

• jak se dovede dítě soustředit a jak dlouho vědomě udrží pozornost;
• jak dovede využít své předchozí zkušenosti, jak často žádá radu a pomoc;
• jak nápadité a tvořivé je v přístupu k řešení úkolu;
• jak pohotově a spolehlivě reaguje na pokyny a pravidla, která by mělo dodržet, nesnaží se je obcházet a šidit;
• jak rychle a samostatně se dovede pro určité řešení rozhodnout;
• zda umí předvídat důsledky svého rozhodnutí;
• jak překonává překážky a snaží se zaujmout postoj k vlastním chybám;
• zda je důsledné a usiluje i přes obtíže úkol samostatně dokončit;
• jak snáší neúspěch a nezdar;
• jak se slovně projevuje a spojuje své vyjádření s tím, co dělá.

Obsah zadání by měl navazovat na třídní vzdělávací program. Většinou se dá promítnout do nabídky nepřeberného množství herních aktivit, materiálů, didaktických listů, které jsou k dispozici anebo které si vytvoříte dle konkrétní potřeby sami.

Dále uvedeme konkrétní příklady, jak můžeme připravit určitou situaci pro záměrné pozorování dítěte a jak si svoje postřehy zaznamenat. (Jistou obdobou může být i takový postup, kdy ke stejnému účelu využijeme běžných situací a činností.)

Hra s didaktickým materiálem

Činnost: sestavování jednoduchých obrázků nebo útvarů z didaktického materiálu, stavebnicových prvků (volně, podle předlohy, na základě slovní instrukce apod.).

Čeho si budeme všímat, co budeme sledovat:

• samostatnost;
• soustředěnost a dokončení;
• rychlost a celková kvalita činnosti;
• rozlišování tvarů;
• porozumění slovní instrukci.

Co budeme u dítěte vyhodnocovat:

• samostatnost při skládání:
  • zcela samostatně bez pomoci
  • s částečnou pomocí
  • nedokáže obrázek složit bez přímé pomoci
• soustředění a dokončení:
  • soustředí se a činnost dokončí
  • soustředí se méně, ale snaží se činnost dokončit
  • nesoustředí se, těká, činnost nedokončí
• tempo, správnost, kvalita:
  • pracuje rychle a správně
  • pracuje pomalu a správně
  • pracuje rychle, ale s chybami
  • pracuje pomalu a s chybami
• rozlišování tvarů:
  • rozliší všechny
  • rozliší některé (vyjmenovat které)
  • téměř nerozlišuje
• porozumění slovní instrukci:
  • rozumí instrukci a dovede se podle ní řídit
  • řídí se instrukcí jen částečně
  • nerozumí instrukci, pracuje na základě systému pokus a omyl

Podle výsledků vyhodnocení si ověříte, jak na tom dítě je, co mu nečinní problémy a v čem naopak potřebuje vaši podporu a pomoc. Dle toho pak můžete upravit individuální vzdělávací nabídku.

Slovní projev

Situace: popis a vyprávění (podle obrázku, podle známé pohádky nebo příběhu, sestavování příběhu podle obrázků, dokončování vyprávěného nebo kresleného příběhu apod.

Čeho si budeme všímat, co budeme sledovat:

• srozumitelnost slovního projevu
• souvislé vyjadřování
• plynulost a samostatnost vyprávění
• porozumění textu
• zachování posloupnosti a logiky vyprávěného
• zapamatování textu

Vyhodnocení:

• slovní projev je srozumitelný:
  • téměř vždycky
  • částečně (místy méně zřetelná artikulace)
  • téměř nesrozumitelný (špatná artikulace)
• souvislost vyjadřování:
  • vyjadřuje se plynule a souvisle
  • vyjadřuje se s občasným přerušením a přestávkami, hledá slova a souvislosti
  • má zjevné těžkosti, hovoří zkratkovitě, v jednoslovných větách, nesouvisle
• plynulost a samostatnost:
  • vypráví samostatně a plynule
  • vypráví s částečnou dopomocí, některé části pouze na základě otázek
  • reprodukuje pouze s pomocí odpovědí na otázky
  • nedokáže text reprodukovat ani s pomocí
• porozumění textu:
  • skoro vždy rozumí tomu, o čem hovoří
  • občas nerozumí některé části textu
  • většinou textu nerozumí
• zachování posloupnosti:
  • zcela
  • částečně, s drobnými mezerami
  • reprodukuje bez souvislostí, na přeskáčku
  • nechápe děj, vypráví chaoticky a zřejmě nerozumí souvislostem a vztahům
• zapamatování textu (při opakování):
  • reprodukuje téměř doslova
  • reprodukuje s malými mezerami
  • reprodukuje jednotlivé věty nebo krátké časti textu
  • nedokáže si text vybavit

Podle výsledků vyhodnocení si ověříte, jak na tom dítě je, co mu nečinní problémy a v čem naopak potřebuje vaši podporu a pomoc. Dle toho pak můžete upravit individuální vzdělávací nabídku.

Z obou příkladů je zřejmé, že důležité je si rozmyslet a zvážit, co se chcete nebo potřebujete o dítěti dozvědět a zvolit k tomu odpovídající činnost. Stejně důležité je vytvořit či zajistit vhodné podmínky. Snažte se v těchto situacích vytvořit především přirozenou herní atmosféru, při níž si dítě počíná samostatně, uvolněně a podle možností aktivně a tvořivě. Zároveň by mělo mít pocit, že jste ochotní mu pomoci překonávat nezdary s pochopením a humorem. K případným radám přistupujte až tehdy, když si je dítě samo vyžádá nebo se zeptá. I v takovém případě je dobře neprozradit ihned řešení, ale spíše napovědět cestu k samostatnému postupu. Vůbec nevadí, když se dítě splete, protože i chybou se učí, ovšem jen tehdy, kdy na ni samo přijde, dovede ji vysvětlit a také napravit.

Při těchto příležitostech nechtějte dítě pouze hodnotit, nezávisle posuzovat a věcně popsat jeho činnost, ale hlavně se snažte citlivě a s porozuměním pochopit jeho osobitý způsob myšlení, charakteristické strategie chování, a tím také podmínky, které potřebuje k tomu, aby se mohlo přirozeně a volně projevit a cítilo se přitom dobře.