Metodický portál 

Text článku:

Dětem vyprávíme krátkou pověst.

Z dávné doby se u nás dochovala pověst o rozkvetlé větvičce uprostřed zimy. Vypráví se, že Barbora byla dcera urozeného pána. Tajně se však zamilovala do chudého chlapce. To tatínka rozezlilo, a když se nechtěla vzdát svého milého, chtěl ji potrestat. V mrazu a větru ji nechal odvést do černé věže za rozlehlými sady, až uprostřed temného lesa. Cestou si Barborka utrhla větvičku, která však ve chvíli rozkvetla, přestože byl všude kolem sníh a mráz. Větvička udělala Barborce radost a vůbec se na tatínka nezlobila. Vždyť on to s ní myslel dobře. 

Co myslíte, děti, jak by ta pověst mohla skončit?
Může skončit dobře? A jak?
Mohla by také skončit špatně? Co by se mohlo stát? 

Víte, co jsme si od Barborky přinesly až do dnešní doby? No přece trhání větviček z ovocných stromů, které se musí uskutečnit přesně v den, kdy má Barbora svátek. Pak je dát do vázičky a čekat, jestli do Štědrého dne rozkvetou.

V minulosti se také v tuto dobu vymetaly metličkami z proutí domy, aby uklidily lidskou zlobu ze stavení. Hodným dětem se dávaly cukrovinky a zlobivé se „vymetly metličkami“. Během adventní doby se člověk měl zbavit všech zlých myšlenek a v čistotě se připravovat na svátky klidu a míru. Tradice nám přináší metličky z větví, kterými se vymetala zloba a nenávist z domů. Rozkvetlé větve v čase Vánoc měly přinést radost a brzkou svatbu dívce, která si větvičku utrhla. 

Teď si povíme něco o větvičkách. Jaké rostou v sadu? Jaké v lese?
Jak vypadá v zimě taková větvička z ovocného stromu?
Větvička z jehličnatého stromu je jiná, čím se liší? 

V jedné knize od pana Jiřího Dědečka jsem našla zajímavou básničku:

Jiří Dědeček – Chrastí a chvojí

Přinesl jsem si od Pepy
dvě prvotřídní otepi,
pro Pepu je prý slastí,
darovat bližnímu chrastí.
(Jen jednou prý dal chvojí
a od těch dob se bojí.) [1]

• Co je to chvojí a chrastí?
• Jaké kytky kvetou v zimě v přírodě?
• K čemu můžeme použít chrastí?
• Používáme chvojí k vymetání nebo k výzdobě?
• Čeho se Pepa vlastně bál?
• Je dřevo a chrastí krásné nebo je užitečné?
• Jaké je chvojí?

Hra na podávanou větvičku

Děti sedí v těsném kruhu, nohy mají pokrčeny, chodidla na zemi, ruce pod koleny. Uprostřed kruhu stojí hledač. Děti si pod koleny předávají malou větvičku. Společně říkají básničku: „Čáry, máry, bič, ztratila se Barborka, hledači, hledači, Barborka tě netlačí? Čáry, máry, bič, už je zase pryč.“ Při poslední poznámce „už je zase pryč“se předávání zastaví a hledač řekne jméno dítěte, u kterého se zastavila větvička. Vyvolané dítě udělá kolébku vzad, ruce pod koleny a zhoupne se na zádech. Objeví-li se větvička, je hledač vysvobozen. Jestliže hledač třikrát neuhodne, střídá ho další dítě.

Hra na hodné a zlobivé děti:

Vybranému dítěti uváže učitelka přes hlavu bílou plachetku. Dá mu do ruky metlu, kterou si vyrobíme a nazdobíme z papíru, aby se děti nezranily. Dítě metlu schová za zády a v roli Barborky říká:

Já, svatá Barbora, přišla jsem k vám do dvora.

Kdepak jsou ty hodné děti? (ostatní se k ní blíží)

Ty já pěkně pohladím! (hladí děti)

Kdepak jsou ty neposluchy, ty já metlou vyplatím!

Na poslední verš se děti rozprchnou a Barbora je vyplácí metličkou. Koho plácne, vypadává ze hry. [2]

Vycházka a pokus s větvičkou:

Společně s dětmi jdeme na vycházku a najdeme větvičky, které by nám mohly vykvést. Povídáme si o stromech, který kvete nejdříve a který plodí jako poslední na podzim.
Děti si přinesou z vycházky větvičku a dají ji do lednice, aby přešla tzv. mrazem. Potom větvičky seřízneme šikmým řezem a ponoříme do vody asi 60 °C teplé. Teprve potom je dáme do vázy s vlažnou vodou a kostkou cukru. Vázu necháme na teplém a světlém místě, pravidelně vyměňujeme vodu a výživu.

Barborčina metlička:

Materiál:

• tenké větvičky z břízy nebo vrby, přírodniny, mašličky, provázek, nůžky, lepidlo.

 Postup:

• nastříhané větvičky svážeme provázkem, zároveň přidáme seshora klacík na držení,
• přichystáme jednotlivé ozdoby z přírodnin, krátké řetězy ze šípků a listů, z kaštanů a listí,
• nazdobíme vylisovaným listím a přichystanými řetězy a mašličkami, které na metličku přivážeme.

Dětem představíme pořekadlo: 

Co dělá Bára?

Šije a párá,

co včera ušila,

dnes to zas párá.

• Co se stalo Barboře?
• Co se povídá o Barboře?
• Proč se to o ní povídá?

Zkusíme si zahrát na „Báru“, přichystáme dětem různé tvary z tvrdého papíru a vytvoříme „Ozdoby svaté Barbory“:

Materiál:

• tvrdé barevné papíry, nůžky.

Postup:

• vystřihneme z barevného papíru různé tvary ozdob,
• uděláme dírky po obvodu ozdoby,
• provlékáme bavlnku nebo úzkou mašličku jednotlivými dírkami, aby se vytvořila pavučinka.