Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Neformální vzdělávání > Multikulturní výchova - reálně a účinně...

Ikona informativni

Multikulturní výchova - reálně a účinně

Autor: Svatava Šimková

Text článku:

       Jednou z nejspolehlivějších cest, jak zdiskreditovat dobrou myšlenku, je uskutečnit ji naivně nebo jednostranně. Typickým příkladem toho je projekt multikulturalismu. Ten vycházel ze dvou tendencí. Jednak z rostoucího přistěhovalectví příslušníků neevropských národů do zemí Západu – včetně Kanady a USA. Zpočátku to byli hlavně lidé z bývalých kolonií. Posléze ale přicházely i do dalších zemí vlny ekonomických imigrantů – příkladně Turci do Německa. Druhým kořenem pak bylo určité „pokání“ za to, jak v minulých staletích evropská civilizace ničila ostatní kultury. Šlo tedy o to uznat hodnotu různých kultur, podporovat jejich svébytnost a pro jejich příslušníky vytvářet v nové vlasti co nejpříznivější podmínky, aby si ji mohli uchovat. Modelově byl projekt multikulturalismu od začátku 70. let minulého století realizován v Kanadě, kde působí i jeho hlavní teoretik Charles Taylor. Posléze se multikulturalismus stal určitým standardem korektnosti západní politiky i konstantou všeobecného vzdělávaní.

       V posledních letech se ozývá kritika multikulturalismu ze všech stran – nejen už tradičně nacionalistických a nesnášenlivých. I v našich médiích byla například citována kancléřka Angela Merkelová, že „tento projekt selhal“. Je zjevné, že realita značně zaostala za vizí. A podstatnou roli v tom hraje ta skutečnost, že vůči skupinám, které nejsou ochotné přijmout aspoň základní principy (většinové) společnosti, v níž žijí a jejíž výhody užívají, se takový přístup jeví jako naivní a ve svém důsledku destruující společnost, která je přátelsky přijala. Že jde o vážný problém, si jistě uvědomili mnozí zejména tehdy, když masový vrah norských mladých lidí Anders Behring Breivik zdůvodňoval svůj čin jako protest proti tomu, že Evropu ničí multikulturalismus a politická korektnost. Přitom Česká republika má dlouhodobě zásadní multikulturní problém – ovšem nikoliv v prvé řadě s přistěhovalci (Vietnamci, Ukrajinci, Araby apod.), ale příslušníky komunity, která je u nás už řadu století „doma“ – totiž s Romy. Jejich kultura vtělená nejviditelněji do jejich stylu života je většinovou společností masivně odmítána jako obtěžující a nepřínosná.


       V rámci letos skončeného projektu Klíče pro život se uskutečnil seriál vzdělávacích akcí zaměřených na multikulturní výchovu, která by byla přiměřená našim poměrům i metodicky postavená tak, aby přinášela skutečné výsledky. Protagonistou těchto kurzů byl ředitel známé neziskové organizace AGNES MUDr. Jiří Ježek, kterému jsme po skončení cyklu položili tři otázky:

1) Nač jste v souvislosti s kursy pro účastníky projektu NIDM Klíče pro život v souvislosti s multikulturní výchovou kladli zvláštní důraz (co Vám hlavně leželo na srdci)?
       Naše představa o projektech se zaměřením na multikulturní výchovu se opírala o dvě východiska, přičemž první implikuje druhé: za prvé, aby realizátoři projektu měli jasný pojem o tom, co je projektové myšlení – tedy, že projekt je formát, který má jasně definované hranice (časové, finanční, personální, obsahové...), v rámci nichž se realizátor zavazuje dosáhnout nějakých konkrétních cílů, To činí realizátorům – zejména těm z řad mimo neziskové organizace, tedy těm, kteří nejsou zvyklí takto projekt pojímat a vidí v něm jen finanční příležitost – značné obtíže. A za druhé, aby se nebáli dát skutečný obsah pojmu multikulturní výchova a kladli si adekvátní a nesnadné cíle – nikoli jen „předat informace“ nebo „ukázat, jak to ti druzí dělají“ (viz vaření, oslava Vánoc v jiných kulturách apod.), ale aby vytvořili skutečně promyšlené vzdělávací programy, jejichž cílem je zprostředkovat a zpracovat zkušenost, měnit postoje, názory, odbourávat předsudky, a především porozumět – druhým i sobě.

2) Co pokládáte za nejzávažnější český problém v souvislosti s multikulturalitou a proč?
        Hlavním problémem je jednoznačně nepřipravenost veřejnosti (nejen laické, ale i části té kvalifikované) promýšlet problém multikulturality do hloubky – neuchylovat se k černobílým schématům a klišé a nezaměňovat vnitřní pohyby za vnější, povrchní. Zprostředkovávat toto téma způsobem, kdy základem celého procesu je sebepoznání, sebeidentifikace (a to nejen kulturní) a schopnost nahlédnout jinakost druhého. Konfrontovat se s ní je z mnoha důvodů dosud tabu, a pro značnou část realizátorů projektů je tudíž i nepředstavitelné klást si opravdu podstatné a náročné cíle. Zároveň zřetelně chybí odpovídající kvalifikace na provázení dětí a mladých lidí tímto – zčásti i psychologickým a etickým – procesem.

3) Ukázalo se během těch kurzů něco zajímavého, co by se případně dalo zobecnit?
        Pro kurzy jsme pečlivě vybírali takové účastníky, kteří s problematikou kulturality pracují a hrají v tomto ohledu ve svých regionech významnou roli, a zároveň mají zkušenosti s realizací projektů. Bylo-li cílem mj. i síťování a budoucí spolupráce těchto organizací, byl to pro nás jasný klíč. Bohužel, kurzů se tak byli schopni účastnit téměř výhradně zástupci neziskových organizací (nízkoprahové kluby, azylové domy, sociální služby pracující s dětmi a mládeží apod.). Vlastní nastavení výběru pro realizaci projektů však muselo respektovat parciální zastoupení i dalších – především školských – zařízení. Ta ovšem s realizací projektů běžné zkušenosti většinou nemají a i problematiku multikulturní výchovy chápou spíše formálně (do našeho kroužku přizveme dva tři příslušníky jiné národnosti či etnika nebo uvaříme indické jídlo a máme multikulturní projekt). Proto je mezi realizovanými projekty jen málo těch, které opravdu naplňují cíle programu a posouvají dál neformální vzdělávání v klíčových kompetencích - a v našem průřezovém tématu jsou to zejména ti, kteří byli původně vybráni do kurzu a prošli jím.
        Toto vše lze zobecnit do tří jednoduchých tezí:
        a) Multikulturní výchova je u nás v plenkách a při jejím rozvoji je třeba osobního kontaktu, dialogu a konfrontace (včetně sebezkušenostních zážitků), aby vůbec mohlo být zahájeno její úspěšné (a zjevně pomalé) uvádění do praxe.
        b) Nelze snadno překročit předsudky a tabu, které jsou běžné v naší – v tomto ohledu velmi nevyspělé (mladé) – společnosti. Je to cesta hledání forem, hledání vhodných témat a zprostředkujících procesů, kdy cílem není nalezení ideálního stavu, ale schopnosti vzájemně se respektujícího soužití v odlišnosti.
        c) Multikulturní výchova je primárně cestou k sobě – k vlastní sebeidentifikaci a uvědomění si toho, co znamená patřit do své kultury. Teprve tehdy je možno otevírat cesty k porozumění druhým, jiným. Je to tedy paralelní proces ven i dovnitř – a vyžaduje kvalifikovaný a do jisté míry i odvážný přístup. Program Klíče pro život tuto cestu teprve otevírá a to je na něm třeba – přes všechny nesnadnosti a obtíže při jeho realizaci – ocenit.

       V současné době se připravuje pod vedením Jiřího Ježka ještě jeden kurz otevřený zájemcům z celé republiky. Začne dvoudenním setkáním 25. a 26. října v Šumperku, následovat bude e-learningová fáze, během níž každý účastník zpracuje vlastní vzdělávací program, resp. projekt na konkrétní multikulturní téma, a celý kurz bude uzavřen v Praze 22. listopadu prezentací tohoto vlastního projektu a celkovou reflexí kurzu.

Pokud se tedy rozhodnete využít tuto možnost, pak

  • se naučíte základním postupům a metodám tvorby vzdělávacího programu pro děti a mládež
  • získáte inspiraci pro možnosti aktivit v oblasti multikulturality
  • s využitím konzultací si vypracujete nový vzdělávací projekt pro vaši organizaci
  • získáte know-how a zkušenosti dalších zúčastněných organizací, které v této oblasti působí ve vašem okolí
  • získáte nové kontakty a možnost navázat spolupráci v rámci regionu i celostátně
  • budete moci dlouhodobě využívat stránky e-learnigu a mít tak přístup k materiálům a informacím, které budou moci sloužit vašim vlastním potřebám při rozvoji dalších vlastních programů a profesionalizaci.

Podrobnosti najdete zde.

Jako malou rozcvičku si můžete projít následující úlohu:

Nejprve vyřešte malý hlavolam, kdy těchto devět teček máte spojit čtyřmi rovnými čarami, a to jedním tahem (tedy bez toho, že byste tužku zvedli od papíru).

 

A až toto zvládnete, zkuste vymyslet, jak toto řešení může souviset s tématem multikulturality.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 20. 07. 2013
Zobrazeno: 5090krát
reklama
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku : 5
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

2 uživatelé Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
ŠIMKOVÁ, Svatava. Multikulturní výchova - reálně a účinně. Metodický portál: Články [online]. 20. 07. 2013, [cit. 2016-05-31]. Dostupný z WWW: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/N/17681/MULTIKULTURNI-VYCHOVA---REALNE-A-UCINNE.html>. ISSN 1802-4785.
Doporučte materiál
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.

reklama

Komentáře RSS komentářů článku
1.Autor: Mgr. Zdeněk SotolářVloženo: 21. 07. 2013 18:20

"příslušníky komunity, která je u nás už řadu století „doma“ – totiž s Romy"  Argument řady století je poněkud laciný a oprýskaný. Jak se ta řada století podepsala na integraci Romů do většinové společnosti?

2.Autor: Jiří ZajícVloženo: 21. 07. 2013 23:37


Co je "laciného" na skutečnosti, že tu Romové jsou s námi už řadu století, nevím, To je prostě fakt. Smutný v tom, že tu nikdy nebyli skutečně doma, ale jen "doma" v uvozovkách.
Ta řada století se podepsala na obou stranách vytvořením řady stereotypů, které působí zpravidla jako těžko překonatelné bariéry.
Víc než ona "řada století" mně ovšem dělá starost to, že se situace romské komuity u nás za posledních 24 let ještě dál zhoršila - a to jak z hlediska toho, jak na ně většinová společnost nahlíží, tak toho, jak jsou vůbec schopní v poměrech českého kapitalismu existovat. Můžeme si sice vykládat, že si to způsobují sami svou nepřizpůsoboviostí, ale to nám moc nepomůže k vyřešení narůstajícího napětí, na jehož eskalaci doplatíme všichni a proti němuž se zatím nic účinného nepodniká.

3.Autor: Jaroslav MatějkaVloženo: 22. 07. 2013 09:12

Romové zde skutečně byli řadu století a začínali zde snad být doma. Za posledních 24 let sem však přišli zcela noví, kteří na nášs zvyklí nebyli a my na ně také ne. Pravda je, že to je třeba nějak řešit.

Mám dojem, že nabízený kurz je hlavně metodický. Problém multikulturality nebo jen vztahu k Romům by ale svým obsahem vydal sám o sobě na několik takových kurzů.

4.Autor: Mgr. Zdeněk SotolářVloženo: 22. 07. 2013 09:17

Po několik staletí jsou u nás jen "abstraktní Romové". Ale ti konkrétní přišli po druhé světové válce a po sametové revoluci. Proto musíme Romy považovat také za přistěhovalce a na ta dávná staletí raději zapomenout. Jestlipak plánujete také multikulturně vzdělávat menšiny? Třeba právě Romy? Z článku na mě vykukuje spíše jednostranné zaměření na většinovou společnost, která je nestále obviňována z nepřipravenosti, z předsudků apod. Měli bychom více uvažovat o integraci přistěhovalců, o tom, v čem je nutné být "stejní", třeba jako občané České republiky, více než o multikulturalitě, která na Západě výsledky rozhodně nepřinesla.

5.Autor: Jaroslav MatějkaVloženo: 22. 07. 2013 11:36


Ještě mě napadá: patří do multikulturality i náš vztah ke Slovákům a Němcům nebo Rakušanům? Ani to není jednoduché.

6.Autor: Jiří ZajícVloženo: 22. 07. 2013 15:36

Jaroslavu Matějkovi
Ano, ten kurz je metodický - protože je věnovaný lidem, kteří se zabývají výchovou dětí a mládeže v neziskových organizacích a školských zařízeních. A máte samozřejmě pravdu, že víc než úvod do problematiky pro ty, kteří se jí vůbec chtějí zabývat, se v tomto rozsahu ani nedá stihnout.
Myslím, že nejcennější z toho, co je v článku, je pasáž z rozhovoru s Jiřím Ježkem o tom, že multikulturní výchova je v prvé řadě "cestou k sobě", cestou hledání vlastní kulturní identity. Ten, kdo sám nemá jasno, jak to s ním ve skutečnosti je, sotva bude na jinakost druhých reagovat jinak než nejistotou, strachem a často agresí. Tohle jsou známé principy například z mezináboženského dialogu. Ten můžou úspěšně vést jen ti, kteří jsou ochotní svěřit se vládě Pravdy, protože se neobávají o své chatrné základy.
A samozřejmě, že i Němci, Rakušané i Slováci jsou pro nás "cizinci", kterým se musíme učit rozumět. Na Slovácích to bylo vidět v době, kdy se rozpadalo Československo.

Zdeňku Sotolářovi
Kurz multikulturní výchovy (stejně jako podobné kurzy, které chystáme vzápětí), je určený vedoucím, vychovatelům a pedagogům. To odpovídá poslání Národního institutu dětí a mládeže jako odborné insitutce pro vzdělávání a podporu těch, kteří se zabývají výchovou dětí a mládeže.
Článek se - celkem logicky - neobrací na příslušníky menšin, neboť portál rvp.cz v drtivé většině má jiné čtenáře: příslušníky většinové společnosti, kteří se zajímají o to, jak zlepšit vzdělávní a výchovu. A člověk, pokud chce něco zlepšit, tak zpravidla může něco opravdu zlepšovat na své vlastní straně. ;-)
Multikulturní výchova menšin - to je jistě velmi potřebný a současně velmi ambiciózní záměr. A to samozřejmě nejde jen o Romy, ale i Vietnamce, Číňany, Ukrajince, Bělorusy, Poláky, Slováky .... Akorát by se tohoto kolosálního úkolu měl zhostit ten, kdo má na to potřebný počet lidí i financí. To NIDM se svými 5 lidmi v této oblasti, a několika desítkamí tisíc Kč pro tyto kurzy, rozhodně není. My mu rádi k tomu poskytneme své zkušenosti a poznatky.

7.Autor: Mgr. Zdeněk SotolářVloženo: 23. 07. 2013 09:42

"cizinci", kterým se musíme učit rozumět?

A není to naopak? Neměli by se cizinci-přistěhovalci učit rozumět nám?

8.Autor: Jiří ZajícVloženo: 24. 07. 2013 02:01

Zdeněk Sotolář
Každý výrok dává správný smysl jen v kontextu, v jakém byl vysloven (tedy pokud vůbec nějaký smysl má ;-))
Vy vyrhnete z mé odpovědi někomu jinému kus věty a začněte s tím polemizovat. To je těžké.
Jaroslav Matějka se zabýval tím, že i naši tradiční sousedi, nejen exotičtí přistěhovalci, pro nás též představují z hlediska multikulturního soužití úkol. Což je fakt, který se dobře ukazuje například v debatách o první republice, Mnichovu, válce a následném vyhnání německy mluvícího obyvatelstva. A dnes třeba ve sporech o Temelín.
A Vy máte hned potřebu zabývat se tím, že by se ONI měli učit porozumět nám. No jistě - je to i v jejich zájmu. Ale tohle jsme vůbec neřešili. Já na rozdíl od Vás nemám potřebu pořád úkolovat "cizince". Ne, že bych byl celý nadšený z toho, jak se kolikrát chovají, občas mě docela štvou, ale nevidím, jak se tím, že poukazuji na to, co by "oni měli dělat", byť jen o milimetr zlepší situace. Já hledám spojence mezi našinci, ne soupeře "na druhé straně" :-)

9.Autor: Mgr. Zdeněk SotolářVloženo: 24. 07. 2013 08:44

Máte pravdu: nemá cenu pitvat detaily a jednotlivé věty článku (jsem zvyklý citovat). Abych to na závěr shrnul: já naopak nesouhlasím s tím, že má cenu neustále úkolovat a školit našince a říkat, co bychom měli dětat a zohledňovat my. A nevěřím vychloubačnému heslu v nadpisu - reálně a účinně. To je iluze. Účinnost a skutečné výsledky (!) takových kurzů nelze ani odhadnout! Multikulturalismus nebyl účinný v cizině ani po padesáti letech a vaše kurzy na tom nic nezmění ani u nás a stejně se nepohneme ani o milimetr. Když se vyskytne problém, najde se vždy někdo, kdo nás chce školit a tváří se, že je samozřejmě lepší než byli a jsou všichni ostatní. A vznikne projekt. Někdy mrtvý.

10.Autor: Svatava ŠimkováVloženo: 27. 08. 2013 20:06

Milý pane Sotoláři,

nejlepší bude, když se na ten kurz přihlásíte a pak budete moci kvalifikovaně sdělit světu, jestli k něčemu byl, zda se lektoři tvářili, že jsou lepší, než byli a jsou všichni ostatní. Tak do toho :-)

11.Autor: Svatava ŠimkováVloženo: 19. 09. 2013 14:07

Pro všechny. kdo by se chtěli na tento kurz ještě přihlásit - termín konání byl přesunut na 25. 10. až 22. 11. 2013.