Domů > Spomocník > Neformální vzdělávání > Zůstat němý a netečný je hřích největší
Odborný článek

Zůstat němý a netečný je hřích největší

1. 11. 2012 Neformální vzdělávání Spomocník
Autor
Mgr. Svatava Šimková

Anotace

Výrok Elieho Wiesela je mottem loštického sdružení Respekt a tolerance.

Ve dnech 20. – 21. října 2012 se v Lošticích uskutečnil dvoudenní kurz průběžného vzdělávání s názvem Respekt a tolerance, a to v rámci národního projektu Klíče pro život. Zprávu o průběhu kurzu si můžete přečíst v článku "Respekt a tolerance" krajské koordinátorky projektu Naděždy Kalábové. Zde vám nabízíme rozhovor s Luďkem Štiplem a Zdeňkou Míčovou, pod jejichž odborným vedením se kurz konal.

Kdo se přihlásil právě na tento kurz a jaká byla motivace účastníků?
Kurzu se účastnilo celkem deset frekventantů, dva lektoři a jedna zdatná organizátorka. Mezi přihlášenými byli i dva muži z NNO na severu Moravy. Většina dalších zúčastněných byla také z „neziskovek“, přijeli rovněž tři volnočasoví pedagogové DDM a dvě vychovatelky školní družiny. Délka jejich pedagogické praxe se velmi lišila - od 2 do 35 let. Většinou se však jednalo o nadšené lidi, kteří si plně uvědomovali aktuálnost tématu a potřebu působit na morální vývoj svých svěřenců, zvláště v této době mravní krize společnosti.

Můžete se zmínit o některých aktivitách kurzu konkrétně? Jak konkrétně a nakolik aktivně se účastníci zapojovali?
Aktivity byly postavené především na velmi silných příbězích významných osobností regionu.často opomíjených nebo zcela zapomenutých, které při výuce slouží jako morální vzory. Je ovšem nutné předat i fakta a historické skutečnosti. I tohle lze ovšem postavit na příbězích. Stejně jako chronologii židovské historie, jež je uvedena starozákonní legendou královny Ester, která je starověkým prototypem pronásledování Židů – od středověkých pogromů až po holocaust. Když jsou do příběhu vtaženy děti, samy chtějí odhalit souvislosti a zákonitosti událostí, jež osudy ovlivnily. Právě proto upřednostňujeme aktivity, které jsou založeny na vlastním objevování, aktivním zapojení a prožitku, k chápání v souvislostech historických i sociálních.
Účastníci kurzu si například zažili šábesovou hostinu s příslušnými rituály. Tato aktivita vede k pochopení některých židovských tradic, pochopení rodinné sounáležitosti a hodnot, vnímání a respektu odlišností. Na základě indicií vyhledávali informace o osudu a životě rodin, jejichž příběhy jsou prezentovány ve stálé muzejní expozici loštické synagogy. Tyto rodiny v období holocaustu hledaly východisko z netolerantního prostředí nacistické nadvlády, ale i komunistické diktatury. Jejich životní síla a víra jim pomohla překonat velmi těžká období. Frekventanti si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké emoce v nich vyvolává život v ghettu beze zdí, v době omezování jejich svobody s příkazy a zákazy, označování, cejchování, ponižování. Tuto prožitkovou aktivitu dokreslují audiozáznamy rozhlasových vyhlášek či písemných zákazů určených židovskému obyvatelstvu v období nacistické okupace. Zamysleli se při balení věcí do transportu nad tím, jak dostat celý život do jednoho batohu.
Do činností se zapojovali velmi aktivně, k danému tématu byli velmi vnímaví a citliví. Hledali mezi řádky myšlenky, jimiž by sami obohatili nejen sebe vzájemně, ale i své vlastní působení při předávání získaného poznatků. Všichni vnímali také výjimečnost prostoru – židovské synagogy a židovského hřbitova - ve kterém kurz probíhal. Síla míst, kde se odehrávala historie oněch příběhů, působila ohromně na ně samotné, takže si mimo jiné uvědomili, jak přínosné by bylo přivést do podobných míst i své svěřence.

Co považujete na tomto semináři za nejpodstatnější, co bylo podle vás největším přínosem pro zúčastněné?
Velmi podstatné bylo uvědomění, že i přes množství institucí a projektů jsou vědomosti studentů o novodobých dějinách nedostačující, že síla příběhů a historie v souvislostech jsou podceňovány, že xenofobie a rasismus nejsou bohužel záležitostí dějin, ale velmi aktuálním tématem současnosti. To potvrzovali i sami zúčastnění, zejména ze severní Moravy, kde projevy rasismu vůči Romům jsou palčivým problémem. Zděšení a oprávněné obavy vyvolávají zejména aktivity čím dál tím lépe organizovaného hnutí rasistů.
Proti tomu je třeba se postavit a ukázat dětem, jak potřebné je pomáhat druhým, slabším, ponižovaným, znevýhodněným, nebýt lhostejný k situacím, kde se podobné odehrává. Je nutné vést k tomu naše děti nejen proto, aby svět byl lepším, ale i proto, aby naše působení zde na světě nebylo marným a zbytečným.

Co vás samotné přivedlo k zájmu o osudy židovských komunit v našem regionu?

Zdeňka Míčová:
V závěru studia na Masarykově univerzitě v Brně jsem se rozhodovala, jaké téma zvolím pro svou diplomovou práci. Nakonec jsem se vzhledem k místu, kde žiju (Klopina – vesnice dva kilometry od Úsova, městečka s bohatou židovskou historií a překrásným hřbitovem), rozhodla přiblížit dětem prostřednictvím zážitkové výtvarné výchovy právě židovskou historii a tradice. Mé znalosti v této oblasti však byly nedostačující, a proto jsem se spojila s váženým panem Luďkem Štiplem, duší společnosti Respekt a tolerance. Již první setkání bylo pro mě velmi silným zážitkem. Zapůsobila na mne dosavadní práce pana Štipla, sběr materiálů o historii obyvatel židovského původu v našem regionu a následně jejich výjimečně citlivé zpracování a zároveň neuvěřitelná skromnost člověka, který z ničeho dal znovuzrodit vzpomínkám na doby plné respektu a tolerance, kdy vedle sebe soužívali lidé rozdílného vyznání. Paralely a souvislosti, jež nachází v historii a s mimořádnou vnímavostí a empatií je předává právě prostřednictvím příběhů, mě nepřestávají dojímat a působí na mě, děti, studenty i dospělé s velkou intenzitou. Už si ani neuvědomuji, jak přirozeně přešla spolupráce na diplomové práci ve spolupráci na vzdělávání o.s. Respekt a tolerance.

Luděk Štipl:
Ke vztahu k této komunitě a problematice židovské historie jsem dospěl během mého dvacetiletého působení v kulturních a vzdělávacích institucích, které se touhle problematikou zaobírají v Kanadě. Po návratu do České republiky jsem si uvědomil jak je tato oblast zde zanedbávána, proto se snažím přispět svou činností k nápravě. Další sílu k této práci mi dávají výsledky našich vzdělávacích programů a reakce dětí a studentů. Rozhodně nesouhlasím s tvrzením mnohých pedagogů a „odborníků“, že dnešní mládež o tuto část historie nemá zájem. Nesčetné pozitivní reakce žáků, ale i studentů středních škol nás přesvědčují o opaku.

A co jste za tu dobu důležitého zjistili? Nač byste do budoucna kladli důraz - u dětí, u dospělých?
Vzájemnou spolupráci na vzdělávacích programech Respektu a tolerance považujeme za výjimečný soulad. Témata, kterým se věnujeme, jsou zejména dnes velmi aktuální. Společnost prochází morální krizí, moderní dějiny jsou stále tak blízko, avšak povědomí žáků a studentů o nich je velmi nedostačující. Tím spíše, že poučení z nich není takto možné, když paměť našeho národa je krátkodobá a právě některá témata jsou stále tabu. Ve školách nejsou dětem většinou poskytovány ty správné vzory. Přitom příběhy skutečných hrdinů z jejich okolí děti zajímají. Na základě našich zkušeností víme, že dokážou silně reagovat na nespravedlivé ponižování, nerespektování a intoleranci, když znají souvislosti a když jsou jim dějiny vykládány na základě prožitků a příběhů.
Pokud se nám podaří děti formou her, povídání si, naslouchání, společné práci při vyplňování pracovních listů s ilustracemi, předkládáním vzorů se silným morálním curriculum vitae vést k zodpovědnosti za vlastní smysluplný život s přínosem společnosti, najdeme společně východisko ze současné morální krize.
Bohužel však vedení mnoha škol není zcela nakloněno podobným programům. Je těžké proniknout do škol, neboť je nám sdělováno, že školy jsou zahlceny nabídkami s programy a přetíženy. Bohužel jsou mezi námi i lidé, kteří se snaží vydělat na neštěstí jiných a masové akce o holocaustu, kdy jsou studenti hromadně nahnáni do kin a tělocvičen je odradí od dalších snah seznámit se s touto smutnou historií a najít si zde poučení pro budoucí vývoj společnosti. (O.s. Respekt a tolerance tyto programy nabízí zcela zdarma) Zatím však snahy rasistických, totalitních skupin jsou mnohem vynalézavější a nabízejí své východisko z krize. Bez skutečné, nezkreslené znalosti historických souvislostí je však pro děti těžké se zorientovat a být vůči těmto snahám imunní. Extrémisté jsou v tomto směru mnohem schopnější a poskytují mladým lidem na četných internetových stránkách svoji verzi dějin holocaustu i současného dění rafinovaně, zjednodušeně, srozumitelně, promyšleně, často s použitím působivé grafické úpravy. Toto se děje systematicky a dlouhodobě a vzdělávací instituce na to neměly zatím čas či vůli reagovat.
Na základě našich zkušeností víme, že průřezová témata jsou lépe realizována na menších a malotřídních školách, kde se informace předávají v souvislostech a je zde kladen důraz na tzv. měkké dovednosti. Nejdůležitější je však vždy osobnost pedagoga. V mnohých případech se však setkáváme s nedostatečnou informovaností samotných pedagogů, jejich přetížeností, neschopností posoudit důležitost a aktuálnost předávaného. Není to naštěstí pravidlem a na našich kurzech a swminářích pro učitele se setkáváme s otevřeností, zájmem dělat věci jinak a vysokou kreativitou pedagogů.


Občanské sdružení Respekt a tolerance se zabývá dokumentací historie a kultury bývalých židovských komunit v Lošticích, Mohelnici a Úsově. Zpracovává informace z archívů i literatury a zaznamenává vzpomínky pamětníků.
Získané informace a materiály prezentuje veřejnosti, zejména mládeži, pomocí výstav, publikací, novinových článků a vzdělávacích programů. K prezentaci a vzdělávacím programům využívá a průběžně doplňuje sbírku fotografií, dokumentů, trojrozměrných předmětů a odbornou knihovnu.

V roce 2005 byl ve spolupráci se studenty v loštické synagoze vytvořen symbolický památník obětem holocaustu. V červnu 2008 byla v opravené úsovské synagoze instalována muzejní expozice a v březnu 2011 byla ve zrenovované synagoze v Lošticích otevřena nová muzejní expozice a knihovna Otty Wolfa.

Svatava Šimková, NIDM

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Svatava Šimková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Neformální vzdělávání
  • Personální a sociální kompetence
  • opírat své mravní rozhodování o živé, dialogické svědomí
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • dodržovat zákony, respektovat práva a osobnost druhých lidí (popř. jejich kulturní specifika), vystupovat proti nesnášenlivosti, xenofobii a diskriminaci;
  • Neformální vzdělávání
  • Občanské kompetence a kulturní povědomí
  • uznávat tradice a hodnoty svého národa, chápat jeho minulost i současnost v evropském a světovém kontextu;