Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Učitel jako kurátor digitálního obsahu
Odborný článek

Učitel jako kurátor digitálního obsahu

15. 2. 2017 Gymnaziální vzdělávání
Autor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Anotace

Článek se věnuje základnímu teoretickému uchopení pedagogických a didaktických aspektů digitálního informačního kurátorství jako jedné z podstatných forem konektivistického učení. Popisuje základní pedagogické inovace a klade do souvislosti kompetence kurátorské s informační gramotností.

Téma kurátorství online obsahu bylo na metodickém portálu diskutováno již vícekrát a do českého prostředí ho přinesl Bořivoj Brdička a jeho Spomocník. Základní myšlenka spočívá v tom, že učitel vytváří sbírky – kolekce, které mají určitý vzdělávací obsah nebo kontext. Z nepřeberného množství informací na internetu tedy vybírá to, co podle něj stojí za přečtení či studium pro jeho studenty.

Druhým krokem pak může být rozšíření kompetence kurátora také na žáky či studenty. Učitel v konektivistickém ani konstruktivistickém pojetí vzdělávání nemá monopol na vědění. Kurátorství je současně vzorovým příkladem toho, jak lze učení pojmout moderním kompetenčním způsobem. Jedinec u něj musí uplatňovat řadu důležitých kompetencí a prokázat informační gramotnost. Současně se akcentuje rozměr toho, že není tak důležité si vše pamatovat, ale zásadní je umět informace najít, setřídit a zhodnotit, syntetizovat. Přes učitele kurátora se tak v ideálním případě do kurátorské role postupně dostává celá třída.

Kurátorství je systematickou činností, která spočívá ve výběru digitálních objektů, které jsou zasazovány do určité kolekce, která je jako celek zpřístupněna studentům či širší veřejnosti. Jde tedy o činnost záměrnou. Její technické provedení se může silně lišit jak zvoleným nástrojem, tak také tím, kolik času mu bude chtít učitel věnovat. Může jít o relativně jednoduchý soupis článků či odkazů k nějakému tématu, ale také o pečlivě okomentovaný, vizuálně sjednocený projekt, který bude mít koncept skutečně unifikovaného digitálního objektu.

Whittekrův model

Whitteker je asi nejznámějším teoretikem digitálního informačního kurátorství. Upozorňuje na to, že mezi kurátorstvím jako činností primárně zaměřenou na druhé a osobním informačním managementem není velký rozdíl. Všechny fáze a základní struktury jsou stejné, liší se jen použitý jazyk a prezentační rovina. V tomto ohledu jde o velice zajímavou činnost – kurátorství se stává jednou z činností, která má těsný vztah k tomu, jak může pracovat člověk v informační společnosti a vyrovnat se s informačním přetížením.

Whittaker hovoří o tom, že informační kurátorství je činnost, která má tři základní fáze – získávání informací, jejich řízení (tedy především zorganizování) a prezentaci (ve správný čas, vhodným způsobem). Abychom však mohli nastavit vhodný model informačního kurátorství, je nezbytně nutné znát informační chování těch, pro které kurátorskou činnost vykonáváme. Informační chování je tak do jisté míry východiskem, které určuje základní způsob kurátorské práce, která pak má tři jednotlivé fáze.

Pro každou ze tří zmíněných fází je přitom možné užít specifické nástroje či postupy. Je ale poměrně praktické pamatovat na to, že na sebe navazují, takže si lze ušetřit velké množství práce a času, pokud užijeme jediného nástroje, nebo takových aplikací, které zajistí snadnou vzájemnou prostupnost dat.

První fáze zahrnuje především práci se zdroji, jejich hodnocení a základní řízení. Asi nejjednodušším příkladem může být RSS čtečka, která stahuje články dle uživatelských preferencí. Spadají sem ale také „ruční“ metody, jako je běžná práce s elektronickými informačními zdroji, vyhledávání na Google atp. Tuto fázi je možné označit za jednu z nejdůležitějších z hlediska informační gramotnosti. Kurátor (učitel či student) si zde buduje informační prostředí, ve kterém se dále pohybuje, do svého PLE či sbírky začleňuje osoby i weby, které mu přijdou podstatné. Součástí této fáze je také získávání konkrétních článků, stránek a dalších digitálních objektů z již nalezených zdrojů.

Druhou fází je něco, co lze označit jako řízení či organice informací či digitálních objektů. Jednotlivé digitální artefakty je třeba zařadit do různých složek, popsat, doplnit o tagy nebo jiným způsobem zpracovat tak, aby bylo možné se k nim v budoucnu vracet nebo s nimi dále pracovat. Tagy jsou základním folksonomickým nástrojem, který na první pohled působí velice jednoduše, ale konzistentní a smysluplné používání není většinou snadné. V této části práce lze uvažovat také o možnostech spolupráce a sdílení nebo o tom, zda na jednotlivé digitální artefakty jen odkazujeme, nebo zda je někam stahujeme a ukládáme. Známá pravda o tom, že odkazy na webu nemusí mít úplně trvalý charakter, je u některých zdrojů bohužel stále platná. Asi nejnázornější službou v této fázi může být Evernote.

Poslední fáze se týká prezentace, tedy toho, jakým způsobem je možné získané artefakty poskládat do sbírky a prezentovat ostatním. Zde jsou možnosti téměř neomezené. Lze mít kurátorský web (například Wordpress lze napojit na Evernote), nebo využít služeb, jako je Bibblio či Scoop.it, které jsou pro kurátorství přímo určené. Volba nástroje závisí na řadě okolností, od požadavku na jednoduchost či nastavitelnost vzhledu až třeba po cenu nebo možnosti propojení právě s úložištěm digitálních artefaktů.

Pedagogické aspekty

Rádi bychom zmínili alespoň čtyři důležité pedagogické aspekty kurátorství. Tím prvním je těsná návaznost na konektivismus. Informace jsou získávány typicky z online zdrojů, případně jsou tvořeny v digitální podobě a na internet přenášeny. Cílem sbírky je pak typicky vytvořit objekt, který bude dostupný širšímu publiku, případně na něm může participovat více účastníků. Učitel jako kurátor obsahu, nikoli jako předavatel faktů, je nesporně jednou z důležitých konektivistických prvků pedagogické přeměny.

Druhý aspekt souvisí s pyramidou Beth Kanterové, která ukazuje, že bychom měli jako učitelé uvažovat o čtyřech základních dimenzích práce s online obsahem – od transparentnosti přes tvorbu, zapojení se až po spolupráci. Typickým projevem takto nově pojatého vnímání role pedagogika v digitálním prostředí je tzv. remixování – práce s již existujícími zdroji, které učitel vhodně propojí, případně doplní, aby vznikl objekt, který bude pro jeho edukační situaci adekvátní a funkční. Může (avšak i nemusí) jít o kurátorskou činnost.

Tím, jak lze do práce na sbírkách zapojit také studenty, jeví se tento způsob práce zajímavý jako dobrý tréninkový prostor pro rozvoj jak odborných znalostí na téma sbírky, tak také všech dílčích kompetencí, které jsou nutné k jeho tvorbě. Současně tento způsob práce umožňuje významné posílení participativního vzdělávání (studenti či žáci sami identifikují, co je zajímá a jakým způsobem o tom chtějí přemýšlet a učit se), zároveň jde o činnost, která se může uplatňovat v tvorbě vlastního PLE, které lze chápat jako kurátorskou činnost pro vlastní potřebu.

Poslední důležitý obecně pedagogický rys souvisí s tím, že kurátorská činnost oslabuje linearitu vzdělávání a rozšiřuje možnosti jeho personalizace. To je nesmírně důležité – učit všechny v jednom tempu jednomu obsahu není příliš efektivní strategie vzdělávání. Možnost vytvořit takový vzdělávací obsah (a vzdělávací prostředí), které umožní pracovat s tím, co vzdělávaného zajímá a baví, v jeho vlastním tempu je velice důležité.

Na závěr těch obecných pedagogických úvah ještě jeden zajímavý aspekt – je nesmírně zajímavé, že přípravy, poznámky, výpisky z četby, ze kterých vycházejí učitelé v hodinách, nejsou jejich kolegům ani žákům dostupné. Přitom pro žáky by mohli sehrát důležitou úlohu v tom, že ukazují, jak jejich učitel pracuje se zdroji a přemýšlí, pro kolegy pak jde o cennou inspiraci či předpřipravený zdroj. Kurátorství samotné lze pojmout různě a právě sdílení pedagogického know-how může být jednou z možností.

Závěrečné poznámky

Digitální informační kurátorství může do značné míry proměnit roli a význam učitele ve třídě. Dává mu velký potenciál jak v oblasti facilitace či motivace, tak také v rozvoji kompetencí studentů a práci s konektivistickým způsobem učení. Jedním z příkladů, jak může jednoduchý kurátorský projekt vypadat, je třeba moje Digitální Bloomova taxonomie. Mimochodem – studenti podle tohoto vzoru odevzdávají také své seminární práce jako jednoduché kurátorské projekty, které se dotýkají psychologie ve vzdělávacích technologiích.

Rád bych upozornil ještě na některé zajímavé kurátorské aspekty, byť v samotném závěru spíše fragmentárně či telegraficky. Předně existuje těsný vztah mezi kurátorským přístupem a portfoliem učitele. Jakým způsobem je bude kdo propojovat, záleží na něm, ale ať již v rámci budování vlastní online presentace či identity nebo práce s portfoliem v rámci kariérního řádu to nemusí být vůbec nezajímavá činnost.

Druhý důležitý moment je psychologický. Tzv. pozitivní psychologie poměrně jasně ukazuje, že aby se člověk učil efektivně, je výhodné, pokud se věnuje tomu, co ho baví a v čem je dobrý. Práce se sbírkami umožňuje jednotlivá témata pojmout jak šířeji, tak také hlouběji a postupně vést žáky k tomu, že si budou schopni vlastní cestu vzdělávacím systémem výrazně upravovat. Díky tomu může kurátorství významně přispět nejen k tomu, že je bude učení bavit, povede však také k lepším studijním výsledkům a vyšší efektivitě vzdělávání.

Poslední téma, kterého bychom se rádi dotkli, je informační gramotnost, respektive informační vzdělávání. Pokud má student či učitel s informacemi skutečně efektivně pracovat – identifikovat si vlastní téma, najít zdroje, posoudit jejich kvalitu, zařadit zajímavé věci do nějakého systému, třídit, zpracovat a nakonec publikovat, musí se u něj systematicky rozvíjet právě informační gramotnost. Ta zahrnuje jak výše zmíněné složky, tak také gramotnost mediální (silně spojenou se schopností hledat a identifikovat manipulativní zprávy či hoaxy), počítačovou či digitální.

Pro vysokoškoláky máme aktuálně na KISKu připravený Kurz práce s informacemi, který je otevřený jako webový kurz, a mohou ho využívat jak učitelé, tak také studenti, případně lze sáhnout po publikaci Informační vzdělávání pro učitele.

Tématu kurátorství se věnuji také v samostatné knize.

Literatura a použité zdroje

[1] – ČERNÝ, Michal. Digitální informační kurátorství v pedagogickém kontextu. Brno : Flow, 2015. 85 s. ISBN 978-80-88123-03-3.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Pavlína Hublová
15. 2. 2017, 13:58
Článek je doplňkem k ONLINE SETKÁNÍ se stejným názvem. Pusťte si webinář a doplňte si všechny informace.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články: