Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Využití psychometrie u jednotných státních maturitních zkoušek
Odborný článek

Využití psychometrie u jednotných státních maturitních zkoušek

29. 6. 2020 Gymnaziální vzdělávání
Autor
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš Ph.D.

Anotace

Jednotné celostátní maturity garantují jednotnou úroveň znalostí maturantů, čímž zaručí zaměstnavatelům, že žadatel o zaměstnání má garantovanou úroveň znalostí. Při vyhodnocování maturitních testů by bylo užitečné přihlédnout ke zkušenostem z psychologického testování, tzn. z psychometrie IQ. Neměli bychom se bát vyslovit názor, že by mělo být apriori stanoveno a sledováno procento dětí, které tuto zkoušku neudělá ani na podruhé.

K čemu jsou dobré celostátní povinné maturity?

Představte si podnikatele z Chebu, kterému se hlásí zaměstnanec z Ostravy. V Chebu nemají zdání o kvalitách středních škol v Ostravě, takže by se podnikateli hodilo, aby mu někdo zaručil, že dotyčný při vzdělávání dosáhl trivia – umí číst, psát, počítat. Toto by měla garantovat celostátní povinná maturita. Kdo má maturitní vysvědčení, tak by měl umět přečíst návod na použití tiskárny, a pochopit ho. Měl by umět číst nahlas před kolektivem. Napíše formální dopis, který má hlavu a patu, a není v něm 30 hrubek? Měl by umět spočítat výplatu, procenta, násobit a dělit, odmocňovat, Pythagorovu větu. Možná mi namítnete, že toto mají umět děti už na konci základní školy. Ano, ale já bych byl rád, kdyby v tomto byli zběhlí studenti na začátku prvního ročníku vysoké školy. Stejně jako by podnikatel byl rád, aby to uměl žadatel o zaměstnání, který mává maturitním vysvědčením z druhého konce republiky. Navíc celostátní maturity umožňují porovnat kvalitu různých škol.

Jak přísné mají být maturitní zkoušky

Vraťme se ve vzpomínkách do gymnaziálních počmáraných škamen. Položme si ruku na srdce a řekněme si, kolik z našich spolužáků podle našeho názoru vůbec nemělo maturitu udělat, protože jejich studijní výsledky byly prachbídné. Já osobně bych našel jednoho, možná dva. To není otázka, jestli jsem je měl rád nebo ne, ale toho, jak se neučili. Věřím, že i čtenář najde v mysli někoho takového. Jeden ze 30 jsou 3 %. Proto jsem názoru, že státní maturity jsou správně nastaveny tehdy, když je neudělá cca 3–5 % dětí (jeden z dvaceti). Prostě by vyšly ze školy s maturitním vysvědčením neprospěl.

Psychologické testování a školní známkování se poněkud liší. Při známkování nadhodnocujeme dobré známky za účelem pozitivní motivace žáků. Maturity by však měly mít spíš charakter psychologického testování, aby podávaly objektivní výpověď o výkonu žáka, například výkon žáka byl 70 % znamená, že byl daný rok lepší než 70 % ostatních maturantů.

Na ose x jsou kumulativní procenta studentů seřazených od nejhoršího po nejlepšího. Na ose y je procento studentů, kteří měli stejný počet správných odpovědí. V testu většina studentů získá nějaký střední počet bodů, viz střední vrchol. Nejlepších i těch nejhorších je málo, viz osa y. Svisle šrafovaná plocha v Gaussově křivce jsou studenti, kteří uspěli v dobře sestavené zkoušce z maturity (známky 1–4). Kostičkovaná oblast je pět procent nejhorších, kteří neuspěli. Úkolem státních maturit je odříznout těch 5 % nejhorších (jeden z 20 čili jeden až dva na třídu).

Autor díla: Jeroným Klimeš

Na zaměstnavateli pak je, zda chce zaměstnat někoho, kdo propadl z matematiky. Řekněme si na rovinu – proč ne? Je mnoho oborů, kde matematiku člověk nepotřebuje. (Na okraj si přihřeji polívčičku – psychologie to není. Tam jsem potřeboval matematiku a statistiku hodně. Ostatně ani vygenerování pouhé Gaussovy křivky v Calcu není úplná samozřejmost. Kdo to umí?) Každopádně propadnutí u státní maturity z matematiky by mělo být pro podnikatele varováním – nečekejte, že tento člověk bude umět pracovat s čísly. Takový člověk by musel při přijímacím řízení přesvědčit zaměstnavatele, že má jiné kvality.

Proto jsem zásady, že jednotná celorepubliková laťka ve vzdělání je velmi užitečná a neměli bychom se bát vyslovit názor, že by mělo být apriori stanoveno a sledováno procento dětí, které tuto zkoušku neudělají ani na podruhé. Já osobně hlasuji pro 5 % neúspěšných v druhém kole. Pokud jich neudělá více dětí, maturitní test je příliš těžký. Pokud je neudělá méně procent, test je příliš lehký a příští rok je třeba jej trochu upravit. V digitální době můžeme vyhodnotit test celorepublikově a podle toho stanovit kritéria pro jednotlivé známky. Problém ale není v technice, ale společenském konsenzu.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Milan Keršláger
4. 7. 2020, 20:08
Dobrý den, pod obrázkem mluvíte o percentilu (když se umístí na 70. percentilu, je lepší než 70 % ostatních), viz Kvantil na Wikipedii. Maturitu dělají nejen gymnazisté, ale i žáci středních škol a středních integrovaných škol (tj. učební obory s maturitou), pro které je nastavení 20% neúspěšnosti smrtící (gymnázia mají velmi vysokou úspěšnost státní maturitní zkoušky, i stoprocentní). Ovšem vaše úvaha je podle mne správná. Nemá smysl, aby stát 4 roky investoval do žáků a pak závěrečnou zkoušku třetině/polovině nedal, přestože odborné znalosti mají (mluvím o SŠ a učebních oborech s maturitou).
Jeroným Klimeš
6. 7. 2020, 13:20
Vážený pane Keršlágere,
když jsem učil na fakultě měl jsem neustále dilema, jestli mám známkovat psychometricky, tzn. objektivně změřit úroveň znalostí žáka, nebo motivačně, tzn. v uvozovkách dávat jedničky podle principu "jsem rád, že žiješ". Ve škole chápu, že je motivační deformace známek do určité míry žádoucí, ale pak jsou situace, které je třeba odlišit, kdy chceme opravdu čistě psychometrický přístup. Tím jsou přijímačky (na školu, do zaměstnání) a závěrečné zkoušky na škole - maturita, státnice. My pedagogové bychom si to měli v hlavě vždy přehodit: Teď dávám lepší/horší známku, aby žák měl v budoucnu lepší výkon. Teď ale naopak objektivně měřím reálný žákův výkon a myslím spíš na jeho zaměstnavatele než na něho.
Zcela na rovinu já celý život trpím dysortografií. Když jsem napsal článek, říkali mi novináři: Jo, dobrá úvaha, ale je tam moc chyb. Povídám: Tak máte redaktory, ne? Oni: No ale to by museli po vás celé přepsat. Tak jsem pochopil, že novináře dysortografie nezajímá. Oni potřebuji vzít článek a zasunout do rámečku. Musel jsem se naučit češtinu lépe než lidé bez dysortografie.
Jak jsem psal - nevidím problém, že člověk bude mít maturitní vysvědčení a na něm "matematika neprospěl". Prostě zaměstnavatel by měl vědět, že je to jeden z těch, kteří říkají "Já jsem na matiku blbej." Ať je nebo není, přesto je lepší ho nechat třídit obálky než ho pustit k Excelu.
U učebních oborů s maturitou to máte pravdu, tam je maturita takový nadstandart pro nejlepší motivované studenty, pochopitelně, že každý pátý neuspěje. I to je krásný výkon na školu, která se nezaměřuje primárně na akademickou dráhu a kde bývá velmi nevyrovnaná úroveň studentů. Tak snad každý chápe, že výsledky ředitele z učňáku nemůžeme srovnávat s výsledky gymnázií. Moje myšlenka je ta, že maturitní vysvědčení garantuje úroveň znalostí bez ohledu na to, ze které školy dotyčný přichází. Proto maturitni zkouska by měla mít psychometrický charakter - objektivní měření.
Post Scriptum:
Nevím, jestli dobře rozumím Vaší narážce na percentily. Ten můj graf je vůbec ze statistického hlediska nestandartní (je to kombinace kumulativního grafu a distribuční funkce). Ale to není důležité. Prostě seřadíme všechny studenty podle objektivních výsledků při maturitě, 5% nejhorších, tzn. jednomu z dvaceti v rámci ČR, dáme známku neprospěl. I to je samozřejmě zkreslené - čím více oborů s maturitou, tím mírnější podmínky pro gymnazisty. To je ale už otázka k debatě, jak přísně to kritérium nastavit. Já usiluji o to, aby maturitní vysvědčení dávala objektivní informaci o úrovni žáka a garantovala naměřenou úroveň znalostí.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Maturita