Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Konzultační centrum NÚV – odpovědi k problematice gymnaziálního vzdělávání, II. část
Odborný článek

Konzultační centrum NÚV – odpovědi k problematice gymnaziálního vzdělávání, II. část

31. 7. 2012 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Národní ústav pro vzdělávání

Anotace

Článek shrnuje odpovědi pracovníků Konzultačního centra Národního ústavu pro vzdělávání na zaslané dotazy týkající se problematiky gymnaziálního vzdělávání.

Jaký kód oboru vzdělání mají používat dvojjazyčná gymnázia zařazená do pokusného ověřování?

Dvojjazyčná (bilingvní) gymnázia zařazená do režimu pokusného ověřování podle § 171 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, budou do doby schválení Rámcového vzdělávacího programu pro dvojjazyčná gymnázia (RVP DG) nadále používat kódové označení oboru vzdělání 79-41-K/610.

(Zdroj: Nařízení vlády č. 211/2010 o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání, částka 71, s. 2449. Dostupné z: www.mvcr.cz/soubor/sbirka-zakonu-dokumenty-sb071-10-pdf.aspx)

Jak se liší v oblasti cizích jazyků RVP pro gymnázia a RVP středního odborného vzdělávání. V čem tkví hlavní odlišnosti?

Velice obecně shrnuto, Rámcový vzdělávací program pro gymnázia (RVP G) a Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné školy (RVP SOŠ) se liší počtem povinných cizích jazyků, výstupní úrovní jazyků dle SERR, časovou dotací a částečně i koncepcí.

RVP G stanovuje povinnou výuku dvou cizích jazyků, přičemž výuka v Cizím jazyce směřuje k úrovni B2 SERR a výuka v Dalším cizím jazyce k úrovni B1. Minimální časová dotace pro každý ze vzdělávacích oborů je 12 hodin. Koncepce cizojazyčného vzdělávání na gymnáziu je obecná.

V RVP SOŠ hraje především roli, zda se jedná o obory vzdělání poskytující střední vzdělání s výučním listem či střední vzdělání s maturitní zkouškou. Ve většině oborů vzdělání je povinná výuka jednoho cizího jazyka, v některých oborech, zejména maturitních, je povinná výuka dvou cizích jazyků. V oborech, kde další cizí jazyk není povinný, je v kompetenci školy, zda další cizí jazyk zařadí.

V oborech vzdělání s maturitní zkouškou směřuje výuka k minimální výstupní úrovni B1, v dalším cizím jazyce (povinném i nepovinném) k minimální úrovni A2. Ve tříletých oborech vzdělání s výučním listem směřuje výuka k minimální výstupní úrovni A2+, u dalšího cizího jazyka k úrovni A1–A1+. Škola může realizovat výuku i na vyšší úrovni.

Pokud se týká rozsahu výuky, stanoví RVP SOŠ pro výuku jednoho povinného cizího jazyka ve čtyřletých oborech vzdělání s maturitní zkouškou minimálně 10 vyučovacích hodin týdně za celou dobu vzdělávání, v oborech s výučním listem 6 hodin týdně za celou dobu vzdělávání. Pro povinnou výuku dvou cizích jazyků je časová dotace stanovena v RVP SOŠ individuálně podle oborů vzdělání.

Z hlediska koncepce je výuka cizích jazyků v odborných školách zaměřena nejen na rozvíjení všeobecných řečových kompetencí, ale také na osvojení základů odborného vyjadřování a určitého množství odborné terminologie.

Svoje specifika, zejména z hlediska návaznosti na předchozí vzdělávání včetně jazykového a rozvoje osobnosti žáků, má výuka cizího jazyka v oborech nástavbového studia pro absolventy tříletých oborů vzdělání s výučním listem a v oborech vzdělání kategorie E určených především pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním.

Podrobnější informace najdete např. v článku Součková, J. Postavení cizích jazyků ve středním odborném vzdělávání. Cizí jazyky 2011–2012, roč. 55, č. 1.

Kolik volitelných předmětů musí být žákům gymnázia minimálně nabídnuto?

Rámcový učební plán v RVP G uvádí minimální časovou dotaci pro volitelné vzdělávací aktivity 8 hodin. Z toho vyplývá, že minimálně 8 hodin za celé studium a určitě ve třetím a čtvrtém ročníku musí mít žák možnost si zvolit.

Volitelná vzdělávací aktivita je taková, kterou žák neabsolvuje povinně, ale kterou si vybírá z nabídky. Tzn. že reálně jsou v nabídce pro žáky vždy minimálně dva volitelné předměty tak, aby neabsolvovali všichni vše.

Pokud nabízíme semináře k maturitě, musíme i na ně mít v ŠVP vypracovaný jejich vzdělávací obsah? A je to vůbec třeba, když je v seminářích probíráno vše, co máme zapsáno v povinných předmětech?

Vše, co je ve škole vyučováno, by mělo být součástí ŠVP. Tedy i všechny volitelné předměty. Jejich osnovy mají stejnou strukturu jako učební osnovy vyučovacích předmětů, které vznikají na základě vzdělávacích oborů.

Obsah volitelných předmětů by měl rozšiřovat vzdělávací obsah oborů z RVP G. Je na škole, jak zformuluje vzdělávací obsah maturitního semináře – i ten by měl být rozšiřující. Všechny očekávané výstupy z RVP G by měli všichni žáci zvládnout v rámci povinné výuky. Ve volitelném semináři, který bude navštěvovat jen část žáků, by tedy již mělo jít o rozšíření vzdělávacího obsahu.

Chtěl jsem se zeptat, zda a do jaké míry je možné modifikovat RVP G (tedy ne ŠVP) při tvorbě individuálního studijního plánu pro cizince. Speciálně (ale nejen) by mne zajímalo, zda musí mít dva cizí jazyky. V případě, že musí, by mne dále zajímalo, zda jeden z nich může být jejich rodný jazyk a obsahem hodiny by byl překlad do ČJ.

Rámcový vzdělávací program pro gymnázium (RVP G) je závazným dokumentem, žádné jeho úpravy možné nejsou. Vzdělávací obsah stanovený RVP G je pro všechny žáky povinný, i žák-cizinec musí na konci vzdělávání zvládnout požadavky společné části maturitní zkoušky, vč. zkoušky z českého jazyka a literatury, jinak nezíská úplné střední vzdělání. Ředitel střední školy může v odůvodněných případech povolit žákovi vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu (IVP). Posláním IVP je zohlednit individuální schopnosti žáka a případně upravit jeho vzdělávání tak, aby bylo co nejefektivněji dosaženo požadovaných výsledků (osvojení závazného vzdělávacího obsahu). Ani v tomto případě tedy nelze modifikovat např. očekávané výstupy či učivo z RVP G.

Studium dvou cizích jazyků (Cizího jazyka a Dalšího cizího jazyka) je pro žáky gymnázia po celou dobu studia povinné. Rodný jazyk může žák-cizinec studovat jako jeden z těchto jazyků (pokud jeho výuku škola žákům nabízí), je však nezbytné, aby vzdělávací obsah tohoto předmětu byl v souladu s požadavky uvedenými v RVP G a zahrnoval řečové dovednosti receptivní, produktivní i interaktivní. Není tedy možné zabývat se pouze překladem textů.

Návštěvníci www.rvp.cz se na stránkách dozví, jak citovat jednotlivé články, ale nikde není uvedeno, jak citovat to nejdůležitější – přímo rámcové vzdělávací programy. Domnívám se, že zveřejnění návodu, jak citovat přímo tyto dokumenty, by pro návštěvníky tohoto portálu bylo přínosem. Je to možné?

Bibliografické citace dokumentů mají své zásady a svá pravidla, přesto je někdy obtížné zvolit tu nejvhodnější a správnou podobu citace.

Pokud citujeme rámcové vzdělávací programy, nabízí se citovat autory. Problém je v tom, že autorů je několik desítek a měl by se uvádět pouze první z nich. U naprosté většiny RVP je ale jako první uváděn ředitel VÚP, který byl spíše garantem koncepce a struktury dokumentu a oponentem než přímo autorem. Pouze v RVP PV je jako první uvedena vedoucí autorského týmu (Smolíková), u příručky klíčových kompetencí pro gymnázia je uveden autorský tým a jako první O. Hausenblas. Proto je pro citaci RVP a některých dalších dokumentů vhodnější volit variantu, kdy se jako autor uvádí korporace (zde Výzkumný ústav pedagogický). Protože je ale VÚP současně i vydavatelem, stačí podle ČSN ISO 690 uvádět korporaci jen jednou, a to v části vydavatel.

Doporučujeme tedy následující citaci rámcových vzdělávacích programu, manuálů a zmíněných příruček klíčových kompetencí, které odpovídají pravidlům 2. vydání normy ČSN ISO 690:

Tištěný dokument / elektronický zdroj (všechny odkazy musí být uzavřené v hranatých závorkách):

RVP

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. upravené vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 48 s. ISBN 978-80-87000-33-5.
(případně: Smolíková, K. aj. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. upravené vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 48 s. ISBN 978-80-87000-33-5.)
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 48 s. [cit. 2011-03-18]. ISBN 80-87000-00-5. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf.

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 110 s. ISBN 978-80-87000-25-0.
Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 110 s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf. ISBN 978-80-87000-11-3.
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 103 s. ISBN 978-80-87000-12-0.
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 103 s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2010/02/Manual_SVP-MS.pdf. ISBN 80-87000-01-3.

Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. 2. dotisk 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 104 s. ISBN 80-87000-03-X.
Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. 2. dotisk 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 104 s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2010/02/Manual_SVP-G.pdf. ISBN 978-80-87000-13-7.

Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním uměleckém vzdělávání. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 55 s. ISBN 978-80-87000-38-0.
Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním uměleckém vzdělávání. 1. vydání. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2010. 55 s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2010/02/kkzv.pdf. ISBN 978-80-87000-07-6.

Hausenblas, O. aj. Klíčové kompetence na gymnáziu. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 129. s. ISBN 978-80-87000-20-5.
Hausenblas, O. aj. Klíčové kompetence na gymnáziu. [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2008. 129. s. [cit. 2011-03-18]. Dostupné z WWW: http://www.msmt.cz/bila-kniha/narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-bila-kniha-2001?highlightWords=N%C3%A1rodn%C3%AD+program+rozvoje. ISBN 80-211-0372-8.

Mám dotaz ohledně výuky tělesné výchovy na osmiletém gymnáziu. Jedná se mi o klasifikaci výuky plavání na osmiletém gymnáziu. V prvním pololetí tohoto školního roku mělo naše dítě pouze výuku plavání (jedná se o primu). Žáci byli hodnoceni v jeden den za skok do vody (šipka), plavání stylu prsa, plavání stylu znak a rychlost. Závěr od vyučujícího je v našem případě takový, že naše dítě plave hezky, ale pomalu a bude klasifikováno známkou chvalitebně. Vyučující se „opírá“ o jakési tabulky. Můj dotaz zní, zda tabulky, o kterých nic bližšího nevím, jsou určité standardy podpořené MŠMT.

Váš dotaz míří na samotnou podstatu způsobu hodnocení v tělesné výchově. Pokusíme se popsat některé aspekty, které v sobě dotaz skrývá.

  1. To, že škola zařazuje plavání jako soustředěnou výuku v průběhu jednoho pololetí, je v její kompetenci. Dokonce v tom vidíme určitou výhodu, protože taková výuka může vést k výraznějšímu zlepšení plaveckých dovedností žáků. Navíc je plavání zdravotně a kompenzačně vhodná pohybová činnost.
  2. Co se týká klasifikace v tělesné výchově, měla by obecně vycházet z hodnocení osobního zlepšení výkonu žáka (tj. brát v úvahu především předchozí a následný osobní výkon). V tomto případě to znamená, že správné by bylo, kdyby učitel změřil výkony žáků (rychlost plavání na konkrétní trati a konkrétním stylem) na počátku výuky, případně kontrolně v průběhu výuky (ve čtvrtletí) a na konci výuky (v pololetí) a porovnával, zda se žák v průběhu výuky zlepšil, dosáhl lepšího výkonu než v předchozím měření. To je pro žáka i největší motiv.
  3. Hodnocení podle „tabulky“ je problematické. Neexistuje oficiální tabulka s plaveckými výkony schválená ministerstvem školství a ani se o takové tabulce (z dále uváděných důvodů) neuvažuje. Stejné je to i v dalších pohybových činnostech v tělesné výchově.
  4. Pokud učitel hodnotí podle tabulky výkonů, pak ji převzal z jiných zdrojů, nebo si ji za určitou dobu výuky (na základě dlouhodobého sledování a měření výkonů žáků na své škole) sestavil. V každém případě taková tabulka nemůže zohlednit individuální předpoklady a možnosti jednotlivých žáků – jejich tělesné proporce (somatotyp), dědičné dispozice (předpoklady pro rychlostně silové a vytrvalostní výkony), aktuální zdravotní stav v průběhu období atd. Porovnává se tedy konkrétní výkon žáka s určitou škálou výkonů a předem se počítá s tím, že ten, kdo dosáhne horší výkon, bude i hůře hodnocen. A to bez ohledu na to, jaké má (měl) k dosažení výkonu předpoklady a podmínky. Možné by bylo využít tabulku výkonů v případě, že by obsahovala údaje o výkonech žáků daného věku na začátku půlroční výuky plavání a pak na závěr této výuky a učitel by tak měl k dispozici hodnoty, o které se žáci (na různých úrovních výkonů) za půl roku v průměru zlepšují. Pak by mohl zadat žákům hned na začátku výuky plavání konkrétní hodnoticí kritérium (např. „kdo svůj výkon za půl roku zlepší o 4 s, bude hodnocen známkou výborně, kdo se zlepší o 2 až 3 s, bude hodnocen známkou chvalitebně“ atd.). Pro žáky je takové hodnocení motivační, protože mají jasný cíl a porovnávají se sami se sebou!
  5. Pokud tedy byli žáci porovnávání s absolutními výkony, nepovažujeme takové hodnocení za vhodné, protože může vést ke ztrátě jejich motivace a zájmu o sportovní a pohybové činnosti.

Konzultační centrum Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) poskytuje odborné konzultace v oblasti předškolního, základního, speciálního, gymnaziálního a středního odborného vzdělávání. Jeho pracovníci jsou připraveni zodpovědět vaše dotazy týkající se nastavení, průběhu i realizace kurikulární reformy. Rozcestník najdete na http://rvp.cz/informace/mam-dotaz.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Národní ústav pro vzdělávání

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Zařazení do seriálu:

Tento článek je zařazen do seriálu Konzultační centrum NÚV.
Ostatní články seriálu:

Vazby na další články:

Navazuje na téma článku: