Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Možnosti DVPP v oblasti nových médií u nás a v Nizozemsku
Odborný článek

Možnosti DVPP v oblasti nových médií u nás a v Nizozemsku

13. 4. 2016 Základní vzdělávání
Autor
Mgr. Martina Dobosiová

Anotace

Článek poskytuje popis aktuálních možností dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků na základních školách v oblasti nových médií v České republice a v Nizozemsku a srovnává principy obou zemí v této oblasti.

Mediální výchova je součástí vzdělávacích kurikulárních dokumentů od roku 2005. I přes její dlouhé působení v českém vzdělávání si někteří učitelé nevědí rady, jak toto průřezové téma uchopit. [1] Mezi hlavní problémy mediální výchovy patří neustálý vývoj nových médií. Jedním z nejnovějších témat mediální výchovy jsou např. sociální sítě, které však nejsou pro pedagogy tak důvěrně známé jako třeba noviny nebo internet obecně. Dokument Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 uvádí, že někteří pedagogové zaujímají negativní postoj k digitálním technologiím a novým médií, avšak nedefinuje, co to vlastně digitální technologie jsou. Chybějící je také definice mediální gramotnosti, která by mohla pedagogům usnadnit realizaci mediální výchovy. K dalším problémům ale také patří nedostatek kvalifikovaných pedagogů, kteří by mohli poskytnout dětem kvalitní vzdělání. 

Situace mezi současnými pedagogy

Realizace mediální výchovy jako průřezového tématu je v českém školství povinná. Její formy a metody jsou však často závislé na aktivním a zainteresovaném přístupu pedagogů.[2] O to záludnější je téma sociálních sítí jako substance internetu. V praxi jsme se setkali trojím přístupem k sociálním sítím ve školství:

  1. Odmítavý – kdy pedagog sociální sítě striktně zakazuje a sám je aktivně nevyužívá.
  2. Ochranitelský – pedagog se zaměřuje na bezpečnost na internetu, upozorňuje na kyberšikanu a sdílení osobních informací, aniž by sám sociální sítě využíval nebo je využíval velmi omezeně.
  3. Aktivní – pedagog využívá sociální sítě i pro výuku, vyhledává zde vzdělávací obsah a náměty do hodin a sám je aktivně používá.

Pokud se učitel rozhodne do mediální výchovy zařadit také sociální sítě, setkává se s problémem, jak žáky vhodně stimulovat, jaké jsou ty správné impulsy a skrze jaké aktivity žákům poskytnout co nejlepší znalosti a dovednosti. V dnešní době nestačí učiteli pouze dovednost sociální sítě používat, ale je třeba je umět i využívat, chápat jejich rozsah do různých aspektů života a možnosti jejich využití ve výuce.

Obecně lze k výuce mediální výchovy využít velké množství doporučených metodických materiálů, které jsou volně ke stažení na internetu. Např. Národní centrum bezpečnějšího internetu nabízí velké množství materiálů zaměřující se na bezpečnost na internetu. Na internetu lze najít také spoustu zajímavých webových stránek a kurzů, které učiteli pomohou lépe se orientovat v hlavních úskalích dnešní mediální výchovy. Některé z nich si uvedeme v následujícím odstavci. 

Kde se dozvědět užitečné informace?

Co se týče kurzů nabízených DVPP, i zde nalezneme několik kurzů věnujících se tématům médií a mediální výchovy. Ideální kurz pro vás můžete nalézt na jejich webové stránce.

Kurz s názvem Mediální výchova a medializace organizuje Národní institut pro další vzdělávání. Obsahuje velmi široké spektrum témat od novin, rádia až po internet.

Kromě výše uvedené nabídky kurzů může pedagog využít kurzy celoživotního vzdělávání i některých dalších vzdělávacích institucí. Můžeme zůstat u našich alma mater, neboť i na vysokých školách působí zainteresovaní odborníci a akademici, kteří pedagogům mohou nabídnout zajímavé a užitečné informace. Stručně tedy uvedeme tři univerzity věnující se tématu nových médií a médii obecně. 

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity k problematice mediální výchovy nabízí distanční kurzy, které realizuje na platformě Moodle, což znamená, že tyto kurzy probíhají formou e-learningu. Přihlásit se mohou do kurzů na téma Mýty o médiích a Média a společnost. Učitelé tak mohou z pohodlí svého domova získávat nové znalosti a dovednosti.

Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích nabízí prezenční kurz s názvem Sociální sítě jako výzva pro výchovu a vzdělávání. Jak už z názvu vyplývá, hlavním cílem kurzu je najít pedagogický potenciál sociálních sítí skrze aktivity přímo ve vyučování. Účastníci se v kurzu naučí nejen používat sociální sítě a využívat je ve vzdělávání. Pedagogové se také seznámí s psychologickými změnami, které u dětí v období dospívání vyvolávají potřebu komunikovat skrze sociální sítě. V neposlední řadě jsou sociální sítě uvedeny do souvislosti s právními vědami a etikou. Kurz také nabízí vhled do realizace mediální výchovy v dalších zemí EU, které jsou v mnohém inspirující. Spoustu užitečných informací nalezne pedagog i na jejich stránkách www.stremev.cz, kde jsou také ke stažení aktivity pro zařazení sociálních sítí do výuky.

Primární prevencí v prostředí internetu a sociálních sítí se věnuje Projekt E-bezpečí Univerzity Palackého v Olomouci. Poskytují kurzy pro učitele základních i středních škol, jejichž cílem je seznámit učitele s možnými riziky, hrozbami a jednotlivými formami patologických jevů. I jejich webové stránky poskytují spoustu informací nejen učitelům, ale také žákům. Věnují se tématům kyberšikany, kybergroomingu, sextingu a mnoho dalším, a proto je z hlediska prevence Projekt E-bezpečí velmi důležitým zdrojem informací. 

Větrníky, tulipány, mediální výchova a sociální sítě

Výzkum nazvaný EU Kids Online z roku 2011, zabývající se využíváním sociálních sítí ve věku 9–16 let v zemích Evropské unie, ukázal, že nejvíce dětí v této věkové kategorii používajících sociální sítě je v Nizozemsku. Až 80 % holandských dětí ve věku 9–16 let používá sociální sítě. Bylo zjištěno, že tyto děti mají už velké zkušenosti v oblasti sociálních sítí. Jejich dovednost práce s digitálními médii jsou na vyšší úrovni než v jiných zemích. Holandské děti se sice kvůli aktivnímu užívání sociálních sítí setkávají s nevhodným obsahem, ale na druhou stranu se daleko méně setkávají s obtěžováním. Velkou zásluhu na jejich uvědomělém přístupu mají jejich rodiče, kteří volí aktivní přístup, informují své děti a diskutují s nimi o kladných i záporných stránkách sociálních sítí.[3]

Důležitost poskytování mediálního vzdělávání dětí v Nizozemí vyplývá ze současné transformace světa na svět multimediální. Dnešní děti se potřebují dozvědět více a osvojit si kritický pohled na média a nabýt mediální gramotnosti. Na rozdíl od složitě vymezeného českého pojetí mediální výchovy je v Nizozemí mediální výchova chápána jako obsáhlejší koncept, který by měl vést děti a mládež k rozdílným přístupům a uplatnění. Používané přístupy a poznatky mediální výchovy vycházejí z různých disciplín, jako jsou např. mediální studia, umění, historie, psychologie, sociologie, literární analýza. Za základní podmínku efektivity při realizaci mediální výchovy považují nutnost přizpůsobit se požadavkům a návykům cílové skupiny.[4] 

Definice mediální moudrosti

Holandská terminologie raději uvádí pojem mediální moudrost, což představuje daleko širší koncept, než je mediální výchova. Je vnímána jako záležitost týkající se vzdělávání dětí a je definována jako vzdělávací aktivita, která vede k adekvátnímu zacházení s médii v prostředí vyznačujícím se mediálními technologiemi. Mediální moudrost v sobě zahrnuje mediální výchovu a mediální gramotnost pro všechny občany. Rada pro kulturu charakterizuje mediální moudrost jako souhrn znalostí, dovedností a způsobů myšlení, pomocí kterých občané vědomě, kriticky a aktivně přistupují k médiím.[5] 

Chybějící legislativa

Koncept mediální výchovy není nizozemským Ministerstvem školství, kultury a vědy ve vzdělávací legislativě stále pevně ukotven. Tamější vzdělávací instituce tedy nejsou povinny zaměřit se na poskytování vzdělání v oblasti mediální výchovy. Školy jsou ovšem povinny zprostředkovat znalosti z oblasti aktivního občanství a sociální integrace, k nimž mediální moudrost připadá.[5]

Vzhledem k decentralizovanému školství v Nizozemsku je záležitostí každého školského zařízení, jak bude zprostředkovávat znalosti, dovednosti a postoje vedoucí k mediální moudrosti. V praxi se volí otevřenější přístupy než u nás a základním paradigmatem při práci s internetem je learning by doing (učení se zkušeností). Svoji významnou roli zde hraje ale i vedení. Sociální sítě i média jako taková jsou vnímána jako příležitosti a představují nové možnosti.[5] 

Certifikát Media coach (Mediální trenér)

Přestože vymezení mediální moudrosti jako vzdělávacího záměru v nizozemské legislativě chybí, Rada pro kulturu se zabývá mediálním vzděláváním a mediálním tréninkem pedagogů, jehož výstupem je certifikát tzv. media coach. Rada pro kulturu rozpracovala program tréninku pedagogů pro každou úroveň vzdělávání a vymezila 11 klíčových kompetencí takového pedagoga. Úkolem mediálního trenéra je posílit mediální moudrost u nezletilých a aktivní působení při mediálních institucích a školách. Mediální trenéři zodpovídají za vytváření projektů a zajišťují osvětovou činnost v oblasti médií pro děti, mládež, rodiče a pedagogy.

Výcvik mediálních trenérů zajišťuje Národní program pro vzdělávání mediálních trenérů. Mediální vzdělání studentům pedagogiky v současnosti poskytují postgraduální a magisterské studijní programy. Stávající učitelé mohou kdykoli takové vzdělávání získat prostřednictvím kurzu, který se pedagogům otevírá každé tři měsíce. Pro získání certifikátu mediálního trenéra musí každý účastník úspěšně složit zkoušku. Své znalosti musí prokázat v teoretické a v praktické části. Rada pro kulturu ovšem nestanovuje mediální vzdělávání pro pedagogy jako povinné. Přesto ale v současnosti v Nizozemí získalo tento certifikát už přes 950 pedagogů. Jejich působení při školských zařízení je ale individuální záležitostí každé školy.[5][6] 

Závěrem

V Nizozemí převládá názor, že by dětem měla být poskytnuta taková výchova a vzdělávání, které jim umožní používat média ku prospěchu svému i druhých. Jejich systém funguje oproti českému obráceně. I když holandské Ministerstvo školství, kultury a vědy nemá jasno v záležitosti zařazení mediální výchovy do školní legislativy, považuje za velmi důležité, aby učitelé měli dostatečné mediální vzdělání v této oblasti a mohli ho efektivně šířit mezi děti. Přestože mediální výchova v Nizozemí nemá žádnou jasnou strukturu vyučování, učitelé neodmítají zprostředkovávat mediální vzdělávání. Naopak se snaží získat dostupné vzdělání, které jim bude pro jejich činnost nápomocné a prospěšné. Cílem jejich snažení je poskytnout dětem zkušenost a umožnit jim vyzkoušet si nové technologie a možnosti s nimi spojené.

Naopak u nás je výhodou, že mediální výchova je průřezovým tématem. Může tedy zasahovat do různých oblastí a předmětů a dává učiteli možnost propojit současná nová média s každým vzdělávacím obsahem. Slabinou je však malá nabídka dalšího vzdělávání za měřeného na nová média.

Všichni dobře víme, jak jsou dnešní děti závislé na nových médiích, a spousta lidí si myslí, že právě děti jsou na to odborníci a není třeba je nic víc učit. Tito mladí uživatelé ale nemají tolik životních zkušeností, nezajímají se o odborné publikace a nezkoumají různé aspekty nových médií a sociálních sítí. Proto je třeba, aby čeští pedagogové pomohli dětem vidět nová média i jinak než jen jako nástroj pro komunikaci, senzaci a zábavu.

Literatura a použité zdroje

[1] – ŠŤASTNÁ, J.; WOLÁK, R.; JIRÁK, J. Media and Information Literacy Policies in Czech Republic 2013. 2014. [cit. 2015-10-13]. Dostupný z WWW: [http://ppemi.ens-cachan.fr/data/media/colloque140528/rapports/CZECH_2014.pdf].
[2] – ŠVANCAR, R. Sociální sítě. 2010. [cit. 2015-10-13]. Dostupný z WWW: [http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=5539&PHPSESSID=4ac63d6ebd32f9f5b3698c4a70f855b5].
[3] – Netherlands. 2014. [cit. 2015-10-13]. Dostupný z WWW: [http://www.lse.ac.uk/media@lse/research/EUKidsOnline/ParticipatingCountries/netherlands.aspx].
[4] – KÜTER‐LUKS, T.; HEUVELMAN, A.; PETERS, O. Making Dutch Pupils Media Conscious. Learning, Media and Technology, 2011.
[5] – MCGONAGLE, T.; SCHUMACHER, N. Media and Information Literacy Policies in the Netherlands 2013. 2014. [cit. 2015-10-13]. Dostupný z WWW: [http://ppemi.ens-cachan.fr/data/media/colloque140528/rapports/NETHERLANDS_2014.pdf].
[6] – Coping With Very Weak Primary Schools. A Governing Complex Education Systems Case Study, 2013.
[7] – Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020. 2014.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Martina Dobosiová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
13. 4. 2016
Článek přináší informace o mediální výchově v Nizozemsku.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Mediální výchova